Činnost Uniformované skupiny v roce 2003

FORT-EXPO 2003

Akce Fort-Expo 2003 probíhala u nás v Náchodě od pátku 2. května do neděle 4. května 2003. Hlavním bodem pátečního programu bylo slavnostní odhalení protitankového kanónu vz.36, jemuž předcházel nástup naší Uniformované skupiny před pěchotním srubem N-S 82 Březinka. Odhalení kanónu a přestřižení pásky se uskutečnilo za účasti členů KVH Náchod, zástupců Městského muzea v Náchodě a vedení muzea norských ozbrojených sil v Oscarsborgu, odkud se podařilo původní kanón po čtyřiašedesáti letech na Březinku opět přivézt.

Během pátečního odpoledne také přijela většina hostů, kteří účinkovali v bojové ukázce. Ti se následně  zaregistrovali a  ubytovali v tělocvičně Sokola Běloves.

Počasí sobotního rána bylo stejné jako na mnoha našich minulých bojových ukázkách. Obloha byla zamračená a již od brzkých ranních hodin hustě pršelo.

Počasí ovšem nemohlo zabránit průběhu dopolední generálky a porady velitelů na budoucím bojišti před Březinkou. Bojová ukázka byla, podobně jako v roce minulém, pojata jako cvičení československé branné moci s tématem prověření součinnosti polní armády s pohraničním opevněním.

Statická část ukázky byla zahájena ve 13:00 nástupem všech zúčastněných jednotek před objektem. Jednotky přehlédl štáb a seznámil je s obsahem cvičení. Poté se vojáci, rozdělení na modré a červené, rozešli do výchozích  postavení.

Následovala prezentace jednotlivých klubů vojenské historie před návštěvníky. Diváci tak mohli shlédnout výcvik hodu granátem na cíl nebo manipulaci s různými druhy těžkých kulometů. Příjemným zpestřením byl chemický výcvik, během kterého vojáci v "dobových" protichemických oblecích označili, zajistili a asanovali místo dopadu dělostřeleckého granátu naplněného bojovým plynem.

Samotná bojová ukázka propukla ve 13:35 vysláním průzkumného hloučku červených k perimetru. Hlouček byl okamžitě napaden palbou modrých z těžkého kulometu. K palbě polních jednotek se posléze připojil i objekt. Červení jsou nuceni ustoupit a žádají o dělostřelecký  přepad. Zanedlouho začínají dopadat dýmové granáty a objekt je zahalen dýmovou clonou. Zbraně objektu jsou poškozeny odlétávajícími střepinami. Náhle se úderný hlouček s útočnou lávkou neohroženě vrhá skrze palbu přes překážky, kryt právě přijíždějícím obrněným automobilem vz.30. Na bojišti se objevují první padlí a modří jsou nuceni ustupovat.

Červení dosahují značného postupu směrem k objektu a modří jsou zatlačováni stále více do týlu. Červení už skoro slaví vítězství, avšak do boje se opět zapojují hlavní zbraně objektu. Pohotová obsluha zbraní pod betonem během zadýmení vyměnila poškozené zbraně za záložní a již kosí nepřítele palbou do boku. Karta se obrací a zmatení útočníci začínají ustupovat. Situace využívají modří a formují protiútok. Soustředěnou palbou likvidují nepřítele a zbytky jeho jednotek vytlačují za obzor.

Po ukázce byl objekt zpřístupněn divákům a široká veřejnost si mohla kromě jiného prohlédnout již zmíněný unikátní protitankový kanón. Pro účinkující byl za objektem připraven obrovský hrnec guláše a několik sudů piva.

Ukázku hodnotíme v rámci možností jako zdařilou a doufáme, že se líbila i ostatním. Bohužel jsme nemohli ovlivnit počasí, které bylo chvílemi opravdu hrozné, a jak se na podobných akcích někdy stává, nepodařilo se nám úplně doladit všechny technické a režijní detaily cvičení. Tímto chceme také poděkovat všem, kteří se podíleli na realizaci bojové ukázky a vůbec celého pátečního a sobotního programu na Březince a na Dobrošově.

Bojová ukázka a otevření Březinky bylo pouze jednou částí programu Fort-Expa. Další část akce probíhala po celou sobotu na dělostřelecké tvrzi Dobrošov. V podzemních sálech tvrze byly k vidění stánky zástupců pevnostních muzeí z celé České republiky a jako již tradičně se zúčastnili i naši zahraniční přátelé. V neděli pak byly otevřeny zrekonstruované lehké objekty vz.37 členů KVH Náchod na Babí u Náchoda a u Sněžného v Orlických horách.

 

 

8. květen 2003

Pokládání věnců k pomníkům a pamětním deskám v Náchodě u příležitosti ukončení druhé světové války.

 

Den pozemního vojska AČR - BAHNA 2003

I v roce 2003 se část naší uniformované skupiny účastnila akce Bahna.  Vyjížděli jsme 30. května kolem poledne, ale záhy jsme byli nuceni cestu přerušit kvůli technické závadě na vozidle. Zatímco se řidič s autem vrátil a odstraňoval závady, zbytek výpravy pokračoval náhradním vozidlem. Kolem půlnoci se celá výprava setkala v Praze a jelo se dál. Zanedlouho jsme dorazili do tábora a byli ubytováni v armádním stanu. Jeho kapacita mnohonásobně překračovala náš počet.

Po budíčku v 6.00 jsme byli seznámeni se situací a scénářem ukázek. Poté jsme nafasovali LK vz.26 a nastoupili do výchozích pozic. Organizace se opět vyznačovala mírným zmatkem a nedostatkem informací. V 10 hodin jsme se zúčastnili úvodního defilé jako osádka dobového autokaru spolu s příslušníky jiných jednotek (KVH Opava). Vzápětí jsme fungovali jako organizační složka při vytlačování neukázněných diváků z ukázkové plochy. O půl jedenácté jsme nastoupili do akce jako příslušníci 1. čs. tankové brigády v ukázce z roku 1945. Velmi působivá byla především závěrečná jízda na tancích T-34 (kupodivu nikdo nespadl). Po přestávce jsme se asi v jednu hodinu odpoledne zúčastnili ukázky "Cetviny 1938" jako obsluha lehkého kulometu. Tato ukázka byla velmi vyčerpávající, zvláště kvůli  slunečnému počasí. Po ukázce jsme byli "totálně našrot" a proto jsme uvítali oběd. V 16.30 se konal závěrečný slavnostní nástup. Každý účastník dostal pamětní list a klub navíc jako celek pamětní medaili. Během nástupu začalo mírně mrholit, ale jinak bylo počasí skvělé. Potom jsme se už věnovali večeři a aktivnímu odpočinku v blízkosti výčepu.

1.6. jsme vstávali až v sedm hodin. Po chutné snídani a sbalení věcí jsme asi v deset hodin vyrazili na zpáteční cestu.

Závěrem musíme pochválit výrazné zlepšení oproti minulým ročníkům. Organizace byla mnohem lepší, zejména jsme ocenili zapůjčení LK vz.26 se štědrou dotací munice zcela zdarma a výtečné stravování během celé akce rovněž zadarmo. Navíc bylo letos hezké počasí a pršelo až po akci. Celou akci hodnotím jako zdařilou, organizátoři nám vyšli maximálně vstříc.

 

 

Dobytí Sněžky 2003

Na podzim roku 2002 naše jednotka s úspěchem absolvovala „Pochod SOS 2002“. Akce prověřila naše fyzické možnosti a i přes dílčí neúspěchy jsme  začali uvažovat o jejím zopakování. Jeden člen naší jednotky však dostal jiný zajímavý nápad. Navrhl pochod po Krkonoších, konkrétně výstup kulometného roje s kompletní výstrojí a výzbrojí na Sněžku. Návrh byl fyzicky schopnými členy nakonec odsouhlasen a začaly potřebné přípravy. Zvolili jsme výstup Obřím dolem a termín stanovili na 27. 9. 2003. Chtěli jsme tak zajímavým způsobem připomenout 65. výročí zářijové mobilisace.

Určeného sobotního dopoledne jsme se sešli na parkovišti „U Kapličky“ v Peci pod Sněžkou. Zde jsme měli také sraz se členy dalších klubů vojenské historie, které jsme k akci přizvali. Kromě nás se pochodu zúčastnili i kluci z Bakova nad Jizerou a  z HP 19.

„Rota Nazdar“ se však ve stanovenou dobu na parkovišti neobjevila a tak jsme se rozhodli vyrazit sami. Kluci z 19. HP čekali dál.

Navlékli jsme na sebe velké polní, malé polní, plynové masky atd. (prostě „plnou polní“), chopili se kulometu vz. 37, trojnožky, dálkoměru, kastlíků s municí a vydali se v pochodovém tvaru na cestu. Silnice byla dobrá, ale  už po prvních několika stech metrech jsme začali být otlačení. Kulomet i trojnožka totiž váží okolo dvaceti kilogramů a navíc nemají zrovna ideální tvar pro nesení na zádech.

První přestávku jsme se rozhodli udělat po třech kilometrech u kapličky v místě řopíkové uzávěry Obřího dolu. Složili jsme se na lavičky a začali odpočívat. Pohled na krásnou krajinu nás uklidňoval a postupně jsme se zbavovali i svých kyslíkových dluhů. Samozřejmě nechybělo ani posilnění všeho druhu.
Přestávka ale netrvala dlouho a za chvíli jsme byli opět na nohách. To nejhorší nás mělo teprve čekat. Zhruba po půl kilometru stoupání nabralo na intenzitě a povrch stezky se výrazně zhoršil. To už jsme šli ve volném tvaru a začalo jít do tuhého.

Funící a v potu tváře, avšak nezlomeni, jsme stoupali dál. Kolemjdoucí turisté při pohledu na nás omdlévali a ti odolnější nás zahrnuli desítkami otázek. Nejčastější byla, zda nahoru opravdu chceme, nebo zda musíme... Nakonec jsme jim začali odpovídat, že nás nutí velitel, že z něho máme strach a tak raději jdeme dál.

Další přestávku jsme si udělali až v sedle pod Sněžkou u bývalé Obří boudy. Všichni byli rádi, že si můžou na chvilku sednout a hlavně odložit nesenou výstroj a výzbroj. Druhá přestávka ale byla také jen na chvíli a s vidinou brzkého konce jsme zanedlouho pokračovali dál.

Největší šok pro těžce dýchající turisty však nastal těsně před koncem výstupu. Měli možnost přihlížet scéně, kdy si několik z nás nasadilo plynové masky. Takto vybaveni jsme absolvovali posledních sto padesát metrů. Naskytl se nám tak unikátní pohled na vrchol Sněžky skrze zadýchané  oční průzory…

Slavnostně jsme dobyli vrchol nejvyšší hory českých zemí. Odložili jsme své velké polní, rozložili trojnožku do postavení pro OPL a zasadili do ní kulomet. Na přinesený stativ jsme umístili dálkoměr. Okamžitě nás obstoupil dav několika desítek lidí. Každého zajímalo kdo jsme, co na Sněžce děláme a všichni si nás nadšeně fotografovali. Asi jediný, kdo z našeho příchodu neměl radost, byl muž v masce Krakonoše. Ten na zbytek odpoledne přišel o kšeft.

Postupně přicházeli i kluci z Bakova s TK vz. 24 a kluci z HP 19. s LK vz. 26. Nakonec byla rozvinuta státní vlajka.

Na vrcholu jsme se zdrželi přibližně hodinu, ale začal nás tlačit čas a tak bylo nutné vyrazit nazpět. Za zpáteční cestu jsme určili turistickou stezku vedoucí přes Růžovou horu. Šlo se už sice převážně z kopce, ale strmé schody dělaly leckomu potíže. Jeden člen naší jednotky měl navíc tu smůlu, že si vymknul kotník, takže po zbytek pochodu jsme byli značně zpomaleni. Do Pece jsme tak dorazili až v podvečerních hodinách a po krátké rehabilitaci v místní restauraci jsme odjeli domů.

Hodnotíme-li tuto akci s odstupem, jsme rádi, že jsme ji uskutečnili. Jednak jsme podali slušný fyzický výkon a pak také doufáme, že se nám podařilo důstojným způsobem uctít a připomenout zářijovou mobilisaci z roku 1938. Právě  tato mobilisace je  pro nás symbolem připravenosti a odhodlanosti nejen naší armády, ale i většiny občanů Československa bránit svou republiku.

 

 

Cvičení Milostovice 2003

V sobotu 28.10. 2003 jsme se zúčastnili bojové ukázky konané u objektu OP-S 25 „U Trigonometru“ nedaleko obce Milostovice. Byla to vůbec první akce tohoto druhu na Opavsku a pořádal ji Klub vojenské historie Opava.

Do Milostovic jsme dorazili v pátek navečer v  počtu  8+1. Hned jsme byli mile přivítáni v místní hospodě, kde byl zajištěn nocleh i vynikající občerstvení během celé akce.

Po celou dobu večera panovala skvělá atmosféra a za doprovodu kytary bylo možno shlédnout i několik zajímavých „tanečních vystoupení“. Jedinou skvrnkou na večeru bylo  nechutné chování jednoho nejmenovaného člověka, který přecenil své možnosti, v brzkých ranních hodinách. To nám však nemohlo zkazit dojem z jinak vynikajícího večera.

Ráno po snídani jsme se přesunuli do prostoru bojiště, kde v průběhu dopoledne probíhala pozvolným tempem generální příprava. V bojové ukázce jsme měli zastávat naši již tradiční úlohu kulometného roje. Kromě samotného probrání scénáře jsme měli spoustu času na opětovné procvičení obsluhy TK vz.37 včetně činnosti hloučku nepřímé obsluhy, což samozřejmě nebylo vůbec na škodu. K naší jednotce byl také přidělen jeden vojín základní vojenské služby s SA vz.58 s dostatečnou zásobou munice, který měl imitovat palbu z našeho znehodnoceného kulometu.

Samotná ukázka začala po obědě nástupem všech účinkujících jednotek a průjezdem veškeré bojové techniky. Poté se jednotky rozmístily do bojových postavení. Náš první úkol jsme měli plnit na straně obránců a bylo jím zajištění OPL několik desítek metrů od objektu. Na poplach ohlašující přílet nepřátelského letounu jsme sice čekali přibližně 30 minut, ale následující zážitek za to stál. Pilot letadla se dokonale vžil do své role a předvedl nám několik pěkných hloubkových náletů. Za sebe musím přiznat, že letadlo přelétávající v 15 metrech nad námi ve mně vyvolávalo smíšené pocity. Pálili jsme jako diví, načež letadlo po několika útocích na okolní objekty odlétlo.

Letecký útok byl vystřídán pozemním. Při dotyku s nepřítelem jsme dle scénáře zapálili dýmovnici, která nás zahalila neproniknutelnou kouřovou clonou. Na povel jsme si z přileb strhali modré pásky označující obránce a přeběhli jsme na druhou stranu. Byla to ukázková hromadná dezerce a rázem jsme se ocitli na útočníkově straně.

Zde jsme palbou z našeho kulometu po celý zbytek ukázky podporovali útočící pěchotu. Útok střídal protiútok. Náš vojín základní služby vypadal spokojeně a mizel jeden zásobník za druhým. Nakonec už to 58 nezvládla a dokonale se zasekla. Nepomohl jakýkoli odborný zákrok, a tak jsme se uchýlili k hrubému násilí. Stačilo několik dobře mířených ran pažbou pušky na závěr, zbraň povolila a opět chodila jako hodinky.

Nakonec jsme byli obránci vytlačeni až za perimetr a ukázka skončila.

Ukázku hodnotíme jako zdařilou, i když pro diváky mohla být chvílemi trochu zdlouhavá. My jsme si z ní odnesli hlavně pěkný zážitek z OPL.

Klukům z Opavy patří pochvala za dobře zvládnutou organizaci a hlavně za vynikající zázemí.