Klub vojenské historie Náchod

Myslím, že je na čase poodhalit něco z tajemné bunkrologické kuchyně Klubu vojenské historie Náchod (dále jen KVH), ohlédnout se trošičku za pomoci klubové kroniky zpět za uplynulými roky a zveřejnit pár perliček a pikantérií z klubového zákulisí. I pro mne jako pro pisatele následujících řádků, je to aspoň co se týče první desítky let v mnohém cesta objevná, protože řádným členem KVH jsem se stal až v druhé polovině devadesátých let, i když jsem se na schůze KVH občas vnutil již v osmdesátých letech a úpravy Březinky jsem pečlivě sledoval. Koneckonců aby ne ! Kdo by vydržel se aspoň občas nejít podívat co je na Březince nového, když ji máte 20 minut pěšky od domu.

Ale zpět k historii KVH. Hned na začátku mám jedno pikantní odhalení. Je potřeba říci, že KVH vznikl v polovině osmdesátých let (přesněji 29. března 1986), tedy v dobách, kdy banány byly jen občas a často jen na příděl, prvorepubliková armáda nesla v dějepisných knihách kapitalistický cejch a Milouš nebyl Milouš ale Miloš. A právě poslední paralelu lze použít právě na naše KVH. Když duchovní vůdce Zdeněk Pražák zaslal žádost o zaregistrování Klubu vojenské historie, dostal obratem odpověď, že tento název není možný, protože v socialistické společnosti  žádné kluby nejsou ! A proto KVH nebyl Klub, ale „Kroužek vojenské historie“, aby zkratka zůstala stejná a zároveň se stal součástí celostátní organizace SVAZARM, což tehdy v rozkladu znamenalo Svaz pro spolupráci s armádou.

Jak už tehdy bylo zvykem, buňky organizací jako SVAZARM prorůstaly výrobními závody jako dřevomorka podlahou a tak zdejší 13. základní organizace SVAZARMU působila při textilním závodě TEPNA 01, dokonce tento závod poskytl i schůzovní místnost v centru Náchoda. Z tenat (a svým způsobem také z ochrany) SVAZARMu se KVH vymanil až v roce 1994, kdy se na základě smlouvy KVH ze SVAZARMU vydělil a získal vlastní nezávislou registraci.

Ale zpět do roku 1989. Do té doby byly kromě několika výstav, četných klubových výjezdů na opevnění a besed hlavní činností věřte nevěřte početné schůze. Jenže se taky v novinách a v televizi mluvilo o přestavbě a v souvislosti s tím se uvolnil prostor pro širší záběr a volnější práci organizací, jako byl KVH. Většině členů nestačilo o opevnění pouze hovořit, ale přáli si také podílet se na muzejních expozicích věnovaných opevnění. A protože snaha spolupracovat s Okresním muzeem na Dobrošově tehdy nevycházela podle představ členů (uvažovalo se o N-S 73 Jeřáb), začali se ohlížet po možnosti vytvořit vlastní muzeum. A kde jinde než v nějakém objektu opevnění, kterých bylo kolem Náchoda požehnaně. Začátkem roku 1989 ještě nebylo o N-S 82 Březinka vůbec rozhodnuto…

Mgr. Aleš Horák