Kronika KVH Náchod - rok 2003

Začátek roku 2003 byl věnován sestavení a rekonstruování kanónu. Norům bylo přislíbeno, že budou 2. května pozváni na slavnostní vernisáž, kdy bude kanón na Březince slavnostně představen široké veřejnosti. Přestože se zdálo, že od 2. prosince 2002, kdy kanón na Březinku dorazil, je do začátku května dostatek času, opak byl pravdou. I když kanón dorazil na Březinku až na pár drobností v kompletním stavu, přece jen se ukázalo, že nebude možné jej se sestavit během tří týdnů, jak původně předpokládal Mario Kiriakov. Začal boj s časem, i když je třeba říci, že členy Klubu nemusel nikdo zvlášť popohánět. Radost ze získaného kanónu byla dostatečnou motivací, stihnout termín byla otázka cti.

Zvláště povrchová úprava kanónu značně utrpěla. Nejprve bylo třeba pečlivě odstranit norskou khaki barvu, na nelakovaných součástkách se obnovovalo brynýrování. Původně se dokonce uvažovalo ponechat po odstranění starých khaki nátěrů původní „škodováckou barvu“. Nakonec se ukázalo, že původní barva je stářím značně popraskaná a navíc má po letech jiný odstín, než nový lak, tedy vše muselo dolů. Přitom se zjistilo, že při výrobě zbraně v roce 1938 nešetřili ve Škodovce tmelem, některé z odlitků byly vylepšeny a dotvarovány až několikamilimetrovou vrstvou kytu. To vše se muselo vybrousit a obnovit. Byla to práce mravenčí a zdlouhavá, brousilo se o víkendech, ve všední dny po odpoledních a večerech. Na akci se podílel každý, kdo měl aspoň chvilku času a tak to v kasematě občas vypadalo jak na starých kresbách ze vsi, kdy se o dlouhých večerech scházely babky při draní peří. Členové seděli na stoličkách, bedýnkách od munice, každý na klíně nějaký díl a brousil a brousil.

Poté byla levá kasemata doslova obalena igelity, čímž se změnila na lakovnu. Není třeba zdůrazňovat, že střeleckou místnost nebylo možné dokonale větrat. I tak Jarda Martinec v nitroředidlem nasáklém prostoru předváděl se stříkací pistolí malé zázraky. Jen to dodatečné rozdýchání plic bylo vždy poněkud obtížnější.

Dalším problémem byla střílna. Protože replika její dolní části byla vyrobena v době, kdy se o umístění kanónu pouze nezávazně snilo, ne vše bylo vyrobeno na milimetr přesně. Roman Kubeček tak den po dni flexou ubrousil několik kilogramů litiny, aby se dosáhlo přesně vodorovné polohy dolní části střílny.

Po tříměsíční usilovné práci došlo 8. března k události, která byla rozhodující pro posouzení úspěšného provedení přípravných prací. Byla provedena montáž lafety a umístění kolébky hlavně do střílny, aby bylo vidět, že vše do sebe zapadá tak jak má. Kupodivu se vše zdařilo bez úrazu a materiálních škod, do dvou hodin po půlnoci se ještě podařilo nasadit vyvažovače a brzdový válec. Vše pasovalo k úlevě všech členů Klubu skvěle a tak zbývající část noci věnovali členové Klubu zasloužené oslavě v klubovně sousedního objektu N-S 81 Lom. Protože již od této chvíle bylo jasné, že se kanón podaří dokončit, nálada byla velmi uvolněná. Tu samou noc přijeli na návštěvu dva kolegové z Roty Nazdar, kteří nic netušíce požádali o přístřeší na jednu noc, aniž tušili, že poskytnuté přístřeší nebude zahrnovat klidný spánek. Jeden z nich ještě v noci uprchl do lesů, druhý s ospalkami v očích k ránu komentoval kanónovou oslavu slovy „Čím jsou starší, tím jsou blbší!“. Konečně kanón se určitě montuje jen jednou za život, že ano?

Další víkendy již kanón v lafetě postupně dorůstal do své velkolepé krásy. Na Březinku denně docházeli členové Klubu, aby pomohli s kompletací kanónu a nebo se aspoň pokochali postupujícími pracemi. Roman Kubeček se do montáže kanónu zažral tak, že během týdne přijížděl po práci až z Třebechovic, aby zase ráno spěchal na první ranní vlak, aby se stihl vrátit zpět do továrny. Nejvíce času zabralo řešení problému s váznutím volného pohybu kanónu při maximálním odměru doleva. Nejprve se s tím rozčiloval Roman Kubeček, poté převzal štafetu Martin Pištora.

Při našroubovávání závěrového bloku se také objevily problémy. Nejprve nešel kvůli vazelíně dotáhnout, potom naopak se dotáhl příliš a nešel vrátit. Vláďa Medek s Mírou Hájkem to nakonec vyřešili tak, že ve dvou stodevadesátikilovou hlaveň nasadili do kolébky a pak povolili blok pomocí heveru.

Závod s časem neprobíhal jen na Březince. Koncem roku na žádost Aleš Horáka přislíbili přátelé z Klubu vojenské historie Praha Vladimír Kupka, Vladimír Francev a Jiří Fuchs připravit zvláštní publikaci pouze o kanónu, jeho výrobě a následujících osudech. I když zpočátku byly jisté pochybnosti o tom, zda se podaří dát dohromady dostatek informací pro tak úzce specifikované téma, výše zmiňovaní kolegové odvedli skvělou práci, odevzdali poutavý text o 150 stranách a splnili i zcela nevídaně šibeniční termín. Na vydání publikace spojila síly nakladatelství Jana Škody ( Fortprint) a Aleše Horáka, publikace byla po dohodě zařazena do edice „Pevnosti“ jako číslo 21. Jediným problémem bylo nafotit kanón na Březince tak, aby publikace věnovaná návratu původního kanónu na Březinku také mohla kanón na Březince obsahovat. S členy Klubu byl dohodnut termín focení na sobotu 22. března, aby Jan Škoda mohl dokončit v neděli sazbu a v pondělí předat publikaci tiskárně, což byl asi nejzazší termín, aby tiskárna dokázala publikaci do 2. května vytisknout a svázat. I když se kluboví montéři snažili ze všech sil, 22. března kanón nebyl na focení připraven. Přes únavu všech kanónových montérů se pracovalo na montáži kanónu až do půlnoci a celou neděli. Zvláště v neděli práce připomínala hru puzzle, kdy se z bedýnek tahaly zbylé součástky a na kanónu se hledaly odpovídající díry pro jejich umístění. Večer ve 20.00. dorazil Láďa Čermák, aby sestavený kanón pro publikaci vyfotil a ihned foto odeslal po internetu Honzovi Škodovi do Dvora Králové pro dokončení sazby publikace. Publikace byla zachráněna a dokonce se nádavkem podařilo zvládnout ještě pohlednici. Publikace samozřejmě obsahovala resumé v norštině připravené Mariem Kiriakovem. V neděli také na N-S 81 Lom byla nachystána závěrečná kanónová oslava, ale ta nakonec díky velké únavě všech pracujících proběhla jen velmi decentně a prakticky abstinentně. Tím skončila víc než čtvrt roku trvající montážní „Akce L1“. Montéři ze Škodovky to určitě v roce 1938 stíhali rychleji, ale jistě z toho neměli takovou bezbřehou radost.

Pověstným bonbónkem na dortu byla vernisáž naplánovaná na pátek 2. května od 16.00. Vernisáž byla naplánována jako komorní akce pro zvané, kam patřili jak zástupci organizací, kteří se na akci s kanónem během uplynulých tří let podíleli, tak i členové bunkráckých skupin od nás i ze zahraničí. Laická veřejnost byla pozvána až na sobotu, kdy měla před Březinkou proběhnout ukázka vojenského dobového cvičení v rámci FORT EXPO. Od ranních pátečních hodin směřovaly na Březinku skupinky přátel z jiných historických klubů. Krátce před slavnostní vernisáží se na louce před Březinkou shromáždila asi stovka zvědavců, mezi nimiž nechyběli ani přátelé z Francie, Švýcarska a Polska.

Na vernisáž přesně v 16.00. dorazili vzácní hosté z Norska – generální ředitel Norského muzea ozbrojených sil Rolf Sheen, ve slavnostní uniformě náčelník generálního štábu norské armády Sven Erik Ramberg a hlavní zbrojíř a konservátor pevnosti Oscarsborg Bjornar Granheim. Norské hosty doprovázel předseda klubu Petr Charvát, ředitel Okresního muzea Náchod Václav Sádlo, funkci tlumočníka plnil Mario Kiriakov. Za město Náchod přijali pozvání starosta Oldřich Čtvrtečka a místostarosta Jaroslav Rohulán, z Prahy přijeli ředitel Vojenského historického ústavu Aleš Knížek a zástupce ředitele Vojenského historického archivu Pavel Minařík. Slavnostní vernisáž si nenechala ujít ani ředitelka Městského muzea v Jaroměři Olga Mertlíková. Vernisáž uváděl slovem Aleš Horák, slavnostní přípitek zorganizovala Káťa Dršková.

Hlavní řeč přednesl zvučnou norštinou (a bez připraveného mikrofonu) Rolf Sheen, po něm následovaly krátké projevy Oldřicha Čtvrtečky, Petra Charváta a Václava Sádla. Poté se delegace s Nory v čele vydala do levé kasematy, kde nastalo hrobové užaslé ticho. Norští hosté zřejmě neočekávali, že kanón již bude po kompletní rekonstrukci a teprve po chvíli obdivně začali hodnotit provedené rekonstrukční práce. Přítomní členové Klubu v té chvíli pouze litovali, že nebylo možné přenášet pro ostatní hosty vernisáže průběh návštěvy střelecké kasematy na nějakou obrazovku ven před Březinku. Naštěstí díky přítomnosti televizního štábu je celý průběh zaznamenán a záznam je k dispozici členům KVH.

Po vernisáži byla připraveno pro delegaci pohoštění v hotelu Bonato a večer přednesl v salonku restaurace Rolf Sheen přednášku o průběhu bojů o pevnost Oscarsborg za druhé světové války.

Norští hosté se zdrželi v Náchodě do soboty, kdy na Dobrošově a Březince proběhla akce s názvem Fort Expo 2003, která se uskutečnila v obdobném duchu jako v roce 2000. Tentokrát nebylo Expo organizováno jako celoevropské, ale jako národní (byť s mezinárodní účastí v obdobném rozsahu jako v roce 2000). Hlavní celoevropské Expo totiž organizovali v roce 2003 Francouzi v obvyklém podzimním termínu, a proto požádali české organizátory ze Sdružení muzeí o uspořádání českého Expa ještě před hlavní turistickou sezonou, aby si obě akce nekonkurovaly. I když začátek května nebyl ideální na organizaci Expa, zástupci Sdružení muzeí na květnový termín kývli. Dobrošovskou výstavu tradičně pomohli zorganizovat společnými silami členové Sdružení muzeí čs. opevnění (především Fortis a KVH Praha), nad dobovým cvičením na Březince převzali záštitu kolegové z KVH Opava ( Milostovický pevnostní areál). Přestože počasí účastníkům nepřálo, bojovou ukázku shlédlo na 1500 diváků. Dodatečné spojení s páteční Klubovou vernisáží se ukázalo jako přínosné zpestření a rozšíření programu. Pro Nory bylo Expo v podzemí Dobrošova i průběh akce na Březince příjemným překvapením, protože v Norsku se podobné akce nepořádají. K příjemnému dojmu z návštěvy Náchoda pro norské hosty přispěl i právě probíhající náchodský hudební festival „Prima sezona“, kde se norští hosté čirou náhodou v pátek večer octli na jazzovém koncertu v kavárně hotelu Beránek v centru Náchoda. Jedním z důležitých výsledků jednání bylo pozvání pro členy Klubu k návštěvě norských vojenských muzeí na léto roku 2004.

V červnu se podařilo zakoupit pozemek na kterém leží Březinka. Členové KVH Náchod tak postupovali v duchu chrudimské konference, kde bylo vojenskými orgány zdůrazněno, že armáda pozemky řešit nebude a vyřešení pozemků zájemci o objekty opevnění bude vítané. Ne náhodou bylo zakoupení pozemku považováno za největší úspěch Klubu roku 2003, neboť umožnilo do budoucna realizovat i exteriérové expozice „na vlastním“.

V červenci se část členů Klubu vydala s cestovní kanceláří Praděd pod vedením Aleše Horáka na návštěvu ruských vojenských muzeí. Kromě muzeí Brestu, Minska, Borodina, Moskvy a Petrohradu se podařilo navštívit i staré ruské pevnosti u Kronštadtu, část předválečného ruského opevnění u Petrohradu a dva rozbité bunkříky finské Manerheimovy linie, která se dnes nachází na ruském území. Vítaným zpestřením zájezdu byla neformální beseda s prvním československým kosmonautem Vladimírem Remkem, která se uskutečnila u plzeňského piva na nádvoří před restaurací v Českém domě v Moskvě.

Na zářijové schůzi Klubu byl přednesen požadavek města Náchoda, aby v roce 2004 byla znovu v rámci oslav založení 750 let města uskutečněna nějaká akce. Protože na Expo bylo příliš brzy a bitvu Klub realizovat nechtěl, dohodli se členové Klubu uskutečnit pokus o nový typ akce, kde by se především představily formou předvedení střeleb obranné prvky Březinky a jednotlivé spřátelené kluby vojenské historie formou stánků a pracovních stanovišť. Na schůzi se rovněž hovořilo o strastech s pronajímáním objektů opevnění armádou a o tlaku ze strany armády na bunkrácká sdružení, aby pevnostní objekty byly převáděny na města a ne přímo na sdružení. Tento přístup byl označen jako nevhodný, i když současně bylo konstatováno, že současné vztahy s městem jsou více než dobré. Proč ovšem přenechávat léta usilovné bezplatné práce někomu jinému?

Výroční členská schůze uzavřela dlouhou celopodzimní diskusi o znovuzavedení vstupného na Březince. Počet návštěvníků Březinky díky kanónové atrakci vzrostl za rok 2003 na nevídaných 21420 lidí, což si vyžádalo odprovádět 3217 hodin. Na rekonstrukční práce tak zbylo „pouhých“ 3471 hodin (z toho polovinu spolykala rekonstrukce kanónu a druhou nutná údržba).Březinka se tak dostala na hranici svých možností ve všech směrech. Přestože vnitřek Březinky již byl podle názoru návštěvníků téměř v dokonalém stavu, rostoucí počet návštěvníků zanechával na dobrovolných příspěvcích méně a méně finančních prostředků zřejmě v domnění, že na další rekonstrukční práce nebo nutnou údržbu již tolik není potřeba. Jen členové Klubu věděli, že opak je pravdou. Dobrovolné vstupné již nepokrylo ani režijní náklady na provozování dvou objektů a výjimečná návštěvnost roku 2003 se do budoucna již nedala předpokládat.

Zavedení vstupného mělo podle úvahy části členů Klubu vyrovnat úbytek příjmů při omezení počtu návštěvníků. Pro přátele a především náchodské občany bylo dohodnuto, že dobrovolné vstupné bude zachováno pro většinu státních svátků, na Dny Evropského kulturního dědictví a zůstane na pěchotním srubu Lom.

Výbor Klubu pro rok 2004 byl zvolen ve složení Charvát, Vlach, Horák, Zajíček, Nývlt, předsedou se stal Aleš Horák, místopředsedou Petr Charvát.

Celkově lze rok 2003 považovat za úspěšný. Podařilo se dokončit dlouhodobě rozpracované projekty, některé nové byly široce diskutovány. Jedinou a trvalou slabinou zůstával stále omezující se počet členů Klubu, kteří mohli v rámci svých možností docházet na Březinku, aby zajistili při vzrůstající návštěvnosti průvodcovské služby. Tento problém stále více vystupoval do popředí, zatím se ho dařilo zvládat jen díky letní výpomoci několika nečlenů – dobrovolníků z jiných částí republiky. Přes usilovnou snahu nalákat nové zájemce byl výsledek vždy jen malý a krátkodobý. Do roku 2004 tak KVH Náchod vstupoval pouze s čtyřiadvaceti řádnými členy na provozování dvou objektů (tedy s menším počtem lidí než v roce 1990 kdy rekonstrukce začínala - a to pouze na Březince).

Další zajímavosti z Klubového života:

• velká část členů se vypravila na tradiční setkání Sdružení muzeí čs. opevnění, které v dubnu uspořádal Klub vojenské historie Bohumín, správce objektů MO-S 5 U trati. Na cestě domů se členové zastavili na objektech německého opevnění u polských Gliwic, kde byly použity i československé prvky odcizené na našem území během 2. světové války včetně tří pancéřových zvonů.
• Velmi aktivní byla uniformovaná skupina, která tradičně asistovala při oslavách 8. května, zapojila se do kanónové vernisáže a mnoha dalších aktivit pořádaných ve spolupráci s jinými spolky. Nejvíce pozornosti upoutal výstup uniformované skupiny na Sněžku 27. září 2003, kdy s plnou výzbrojí a výstrojí kulometného družstva vystoupali k údivu procházejících turistů a polských pohraničníků na vrchol nejvyšší české hory. Asi největším obveselením kolemjdoucích byl závěr výstupu, kdy někteří uniformovaní neodolali a v rámci výcviku nasadili protiplynové masky. Akce měla připomenout zářijovou mobilizaci z roku 1938.
• 28. října se třetina Klubu vypravila do Milostovic, aby podpořila jejich první bojovou akci. Příjemným zjištěním pro členy Klubu bylo, že Milostovičtí vyšli z námětu, který byl realizován v letech 2000 a 2003 na Březince, tj. cvičení prvorepublikové armády.