Kronika KVH Náchod - rok 1994

Rok 1994 začínal klub s 29 členy, předsedou byl i nadále Petr Charvát, místopředsedou Jan Čížek. Tradičně drtivou většinu členské základny tvořili členové z Náchoda a blízkého okolí, pouze tři další členové bydleli ve vzdálenějších končinách, tj. v Turnově, Týništi nad Orlicí a Poličce. Během roku zaznamenal klub značné rozšíření členské základny. Během roku bylo přijato do klubu celkem 7 nových členů.

Začátkem roku vedli členové Stanislav Šefránek a Radek Teichman na Vojenském velitelství Západ v Táboře jednání o další spolupráci s armádou, protože útvar v Novém Městě nad Metují byl postupně rušen. Hrozilo tak, že tradičně dobrá spolupráce s armádou z minulých let bude přerušena. Naštěstí pplk. Čejka jménem AČR přislíbil splnit požadavky klubu pro podzimní akci na Březince a pro spolupráci určil výsadkový oddíl Chrudim. Zároveň byla podpořena žádost o vojenské postele a lehký kulomet vzor 26 odeslaná na Ministerstvo obrany k rukám Ing. Kalouska. Současně ze strany klubu bylo dohodnuto umožnění presentace výsadkového oddílu a exkurse nováčků na Březince. Byť veškeré dohody vypadaly skvěle, o půl roku později se muselo začít jednat znovu, protože jak tehdy bylo v armádě zvykem, vše bylo v krátké době jinak a k původním slibům se nikdo neznal.

Během ledna se podařilo natřít podlahy, byly vyklizeny místnosti pro zemní telegraf a ubikaci poddůstojníků, aby mohly být místnosti vybaveny. Došlo k osazení druhé lafety a kulometu do střílny v pravé střelecké místnosti. Protože nebyla k dispozici skutečná lafeta pro těžký kulomet, provizorně byla použita upravená lafeta pro lehký objekt vzor 37. V únoru se úsilí soustředilo na filtroventilační rozvody. Úchyty na stěnách a dobové fotografie posloužily jako vodítko při montáži spletitého potrubí. Současně se podařilo osadit a zprovoznit ventilátor v pravém zvonu získaný od kolegů z Maginotovy linie při vánoční výpravě na tvrz Fort Casso . I když v našem opevnění měl být ventilátor ruční, francouzský motorový ventilátor byla dobovka a pokušení využít ho bylo příliš velké.

Na únorové schůzi se diskutovalo o zavedení povinného vstupného do Březinky. Přestože peněz nebylo nazbyt, věšinou hlasů bylo rozhodnuto, že se do Březinky i nadále nebude vybírat vstupné povinně. Jak dočasné rozhodnutí to bylo dokládá zápis z červnové schůze, kdy nakonec zastánci povinného vstupného při hlasování těsnou většinou zvítězili a tak od 1. července se začalo vybírat od dospělých 10,- Kč a od dětí 5,- Kč. Povinné vstupné se příčilo těm, kteří tvrdili, že činnost na Březince je dobrovolná a že je lepší se složit, než zavést do klubu komerční praktiky. Zastánci vstupného zase argumentovali tím, že vstupné se vybírá do všech muzeí, které rozhodně nelze považovat za komerční aktivity a dokonce ještě dostávají dotace od státu. Přes červnové rozhodnutí o povinném vstupném se prodej vstupenek dlouho na Březince neudržel. Rozhodli návštěvníci. Většina z nich zaplatila vstupné na Dobrošově a podruhé již někomu dalšímu vstupné platit nechtěla. Nikoho nezajímalo, že Dobrošov ani nikdo jiný na rekonstrukci a provozní náklady Březinky nepřispívá, že klub jede jen a jen za své, příp. za vybrané peníze od návštěvníků. Nemluvě o tom, že nikdo z osob pracujících na Březince nebere za svou práci případně průvodcovskou činnost mzdu. A tak nakonec se na povinném vstupném vybralo jen o málo víc, než na dobrovolném.

Se vzrůstajícím počtem návštěvníků bylo potřeba sjednotit výklad průvodců. Proto byl sestaven první průvodcovský text, tzv. sylabus. Na rozdíl od jiných muzeí, hradů či zámků nebyl průvodcovský text povinně průvodci zpaměti odříkán, ale sloužil spíš jako vodítko k utřídění informací a námět pro diskuse s návštěvníky. Konečně všichni členové klubu toho o opevnění věděli daleko více, než by se do jakéhokoliv sylabu dalo vměstnat. Každý návštěvník sice zaznamenal při opakovaných prohlídkách Březinky stejný systém provázení, ale zcela odlišné výklady. Naprosto nehrozila průvodcovská nemoc z povolání tolik zřetelná na mnoha památkách, kdy zpěvavý “průvodcovský dialekt“ trhá návštěvníkům uši a zcela znehodnocuje jinak zajímavé informace.

Z rekonstrukčních prací se řešilo v únoru zhotovení zárubní pro druhé pancéřové dveře, které byly za okupace vytrženy i s dveřmi a odvezeny neznámo kam. Další touhou členů klubu byly možnosti získání podlážky do zvonu.

O měsíc později se na schůzi 25. března projednávalo za přítomnosti předsedy AVZO Náchod osamostatnění klubu, tj. definitivní odchod z AVZO (nástupce Svazarmu). Začlenění klubu v AVZO komplikovalo jednání s armádou, neumožňovalo samostatné hospodaření klubu, vydávání publikací a propagačních materiálů a samostatné organizování další doprovodné činnosti. Všichni přítomní se rozhodli pro odtržení. I když slovo “odtržení“ zní velmi surově, samotný akt proběhl zcela v přátelské atmosféře a po vzájemné dohodě se zástupcem AVZA panem Vičarem . Předseda klubu p. Šefránek poděkoval předsedovi AVZO panu Vičarovi za spolupráci a bylo dohodnuto uzavření smlouvy o majetkovém vyrovnání mezi AVZO a klubem. Nový klub tak mohl navázat na svou dosavadní činnost, právní kontinuita byla zachována. Na Březinku přešel majetek získaný činností členů klubu a zároveň smlouva s armádou na Březinku. Předseda AVZO pan Vičar závěrem popřál členům klubu mnoho zdaru v další práci.

Během března došlo ke kompletnímu napojení potrubí k hlavnímu ventilátoru, čímž se stal základní rozvod ventilace provozuschopným.

11. dubna se stala dlouho obávaná událost. Ve věku 60ti let zemřel po dlouhé nemoci zakladatel klubu Zdeněk Pražák, který byl především v prvních letech práce na Březince hybnou silou a ideovou vůdčí osobností klubu. Dokud mu síly stačily, nechával se pravidelně informovat o dění v klubu, přestože se činnosti díky své nemoci nemohl zúčastnit. Petr Charvát na schůzi 15. dubna připomenul zásluhy Zdeňka Pražáka o klub, členové uctili jeho památku povstáním a minutou ticha. Pohřbu, který se konal následující den, se zúčastnila nadpoloviční většina členů klubu.

Na stejné schůzi přečetl Petr Charvát nové stanovy klubu, byl určen přípravný výbor ve složení původního výboru. Bylo připomenuto, že původní organizace zaniká dnem registrace (vzniku) nového klubu na Ministerstvu vnitra, čímž bude oddělení od AVZO zpečetěno. Nové stanovy byly schváleny většinou členů.

Třetím důležitým bodem jednání bylo vystoupení hostů - Aleše Horáka a Petra Wildta ze Společnosti přátel československého opevnění Náchod, kteří seznámili klub s úmyslem založit sdružení právnických osob pod názvem Sdružení muzeí československého opevnění, které by formálně zastřešilo zatím tři nejvýznamnější nezávislé subjekty: Fortis Trutnov ( Stachelberg ), Klub vojenské historie Náchod (N-S 82 Březinka) a Společnost přátel československého opevnění Náchod (tvrz Bouda). Sdružení muzeí by svým členům – organizacím nic nediktovalo, jednalo by jen pokud dojde k vzájemné dohodě. Společné jednání by umožnilo vzájemnou spolupráci a informovanost při jednání s armádou o nových smlouvách, s majiteli pozemků o pozemcích, koordinovaný postup při jednání s místními orgány státní správy, výměnu zkušeností apod.. Protože chaos v těchto jednání byl zatím velmi nepřehledný, podobná organizace by mohla být užitečná. Členové KVH byli seznámeni se stanovami Sdružení a vstup nového KVH do Sdružení muzeí schválili. Klub vojenské historie se tak stal zakládající organizací spolku nezávislých subjektů, který svou funkci plní (s poněkud větším počtem členů) až do současnosti.

Během dubna se práce na Březince nezastavily. Kromě utěsnění a dokončení rozvodů vzduchu dosáhly značně pokročilého stadia vodoinstalační práce, připravovalo se usazení nádrží.

Schůze 13. května 1994 se opět zabývala osamostatněním KVH. Z Ministerstva vnitra přišly odsouhlasené a potvrzené stanovy, klub získal IČO a založil si účet v Investiční bance. Byla zhotovena nová razítka, s AVZO byl dohodnut převod peněz získaných činností klubu. Na schůzi se také probíral návrh pana Šefránka dovézt dobovou originální hraniční závoru přehrazující cestu z osady Mokřiny u Žďárek do Stroužného (dnes v Polsku obec Pstražna ). Pan Berka navrhl dohodnout s Okresním muzeem v Náchodě zapůjčení dobového čerpadla původně umístěného v objektu ve Studýnkách.

V tiskárně BNB ve Velkém Poříčí byl zadán první klubový pohled Březinky. Do té doby zatím existovaly dva pohledy vyrobené Společností přátel československého opevnění a Okresním muzeem Náchod. Nyní měl v počtu 5000 ks spatřit světlo světa první pohled vyrobený na přímou klubovou objednávku. Na pohled byl použit diapozitiv 6x6 cm Aleše Horáka pořízený minulý rok v listopadu. Díky neuvěřitelné pestrosti barev vzniklé kombinací nově přemaskované omítky, průzračně modré podzimní oblohy prorážející větve bříz bez listí, prosvítajícího sněhu mezi zelenými trsy trávy a oranžovým nápisem N-S 82 Březinka dostal pohled ironickou přezdívku Disneyovka.

20. května organizoval jménem klubu Jan Čížek pochod uniformovaných městem k výročí květnové mobilizace. Z parčíku od gymnázia tak v 18.00. večer vyrazila dobově ustrojená jednotka přes náměstí centrem Náchoda až na Březinku, kde byl pochod zakončen přátelským posezením u ohýnku.

Schůze 24. června řešila problém, že armáda odmítla imitační prostředky na podzimní akci. Na stejné schůzi byl přijat nový člen Robert Speychal , který byl zároveň pověřen jednáním s armádou pro získávání dobových zbraní pro expozice. Okresní muzeum požádalo o spolupráci na vyčištění objektu N-S 73 Jeřáb, vedoucím prací klub určil Jana Dršku. Klub za pomoc získal od Okresního muzea malou finanční odměnu a člen klubu Mirek Srb zase pár stehů na hlavě.

4. až 5. června uspořádala čtyřčlenná skupinka členů klubu výpravu do polských Zbroslavic na tamější německá opevnění, které tehdy obsahovalo řadu zajímavých pevnostních prvků pocházejících z českého opevnění.

V létě se členové klubu vypravili do Polska na německá a polská opevnění. Navštívili nejen pověstný Meziříční opevněný rajón, ale též opevnění na Helu, prošli si slavné Westerplatte a zastavili se na křižáckém hradě Malbork . Průvodcem byl opět již v minulosti vyzkoušený polský bunkrolog Marcin Dudek z Gdaňska.

14. až 20. srpna srpnu přijali členové klubu pozvání k návštěvě od Jeana Puelinckxe ze spřátelené belgické skupiny z tvrze Aubin Neufchateau v Belgii, která zároveň zajistila návštěvu dalších pevnostních objektů v Belgii. Cestou domů se podařilo navštívit ještě některé objekty Maginotovy linie ve Francii.

Kromě výjezdů se v létě uskutečnily dvě rozsáhlejší brigády a to ve dnech 4. až 9. července a 6. až 14. srpna. Na první brigádě se podařilo osadit nádrže na vodu nad schody, pokračovalo se v betonáži vnitřního rozměru šachty pravého zvonu a pokročily přípravy na betonáž levého zvonu. Při druhé brigádě se podařilo vybetonovat asi do jedné poloviny šachtu levého zvonu, byly zkompletovány a vypleteny protitankové překážky a podařilo se vyrobit šest španělských jezdců.

2. září informoval předseda klubu Petr Charvát, že nově přijatí mladí členové klubu Martin Pištora a Michal Soukup získali prostřednictvím Klubu vojenské historie lehký objekt vzor 37 nedaleko Sněžného. Mají souhlas od armády, o objekt se vzorně starají. Zbytek schůze se již točil kolem připravované vzpomínkové akce.

Vzpomínková akce proběhla tradičně bez závad v sobotu 24. září. Na pomoc nakonec přijeli vojáci z Jičína. Akce vyšla beze ztrát, příjmy se rovnaly výdajům. Akce se zúčastnilo celkem 1800 návštěvníků. Akci předcházel páteční pochod po bývalém československém opevnění z let 1935-38 organizovaný členy KVH ve spolupráci s Okresním muzeem Náchod. Téměř 400 dětí z náchodského okresu si mohlo projít s dobově oblečenými průvodci nejen Březinku a Dobrošov, ale zároveň byl poprvé umožněn vstup do objektu N-S 73 Jeřáb. Vstup do Jeřábu byl vyřešen velmi pikantně. Protože vchod byl tehdy ještě zabetonován, návštěvníci museli prolézat dírou po vytržené kanónové střílně o rozměrech 80 x 80 cm. Ačkoliv den předem kolegové z Boudy pod vedením Aleše Horáka a Marcela Vaněčka vybudovali do objektu dřevěný můstek, do rána někdo můstek rozštípal. Situaci zachránil správce Dobrošova pan Farář, který ochotně zapůjčil dva hliníkové žebříky. Návštěvníci tak museli nejprve sestoupit po žebříku na dno diamantového příkopu, pak vylézt po druhém žebříku na kraj střílny a posléze za pomoci dobrovolníků prolézt po čtyřech do objektu. Protože mnoho z návštěvníků byly mladé gymplačky a učenky, dobrovolníci se doslova prali o to, kdo jim bude pomáhat ze střílny a na žebřících. Osvětlení tehdy ještě neelektrifikovaného Jeřábu zajistili svým dovezeným agregátem a vojenskými elektrickými kabely boudaři. Pro velký úspěch pokračovaly prohlídky Jeřábu i před a po akci v sobotu na Březince, kdy Jeřáb navštívilo téměř 600 především dospělých návštěvníků. Návštěva Jeřábu jako doprovodná akce k Březince se setkala s velkým ohlasem. Podobné legrácky budou organizovány jako doprovodné akce březinkovských nápadů i v příštích letech. Zájem o návštěvu srubu Jeřáb podnítil Okresní muzeum k tomu, aby Jeřáb byl upraven pro výjimečné prohlídky, dokonce se uvažovalo o jeho trvalém zpřístupnění. V následujícím roce byl Jeřáb elektrifikován a zprovozněn dobový vstup.

V říjnu se brigády zaměřily na elektroinstalace, současně byl vybetonován vrchlík pravého zvonu. Byla dokončena místnost pro poddůstojníky. Podařilo se získat dobovou podlážku do zvonu.

18. října navštívila Březinku delegace důstojníků z Francie, Anglie a Kanady v doprovodu důstojníků AČR. Pochvala z jejich úst zněla klubovým uším obzvlášť příjemně.

Na schůzi 21. října přišli dva noví zájemci o členství s tím, že se chtějí starat o lehký objekt vzor 37 v Babí u Náchoda a že by se pod Klub vojenské historie chtěli začlenit. Bylo jim doporučeno, aby si sehnali souhlas majitele pozemku a pak klub pomůže, jak to bude v jeho silách.

Poslední větší akcí byla tradiční připomínka 28. října. Členové v dobových uniformách položili věnce u pomníku padlým v Bělovsi a vztyčili státní vlajku na Březince.

V listopadu pokračovaly práce na kompletaci pravého zvonu (podlážka, elektroinstalace, zvukovody apod.). V prosinci byla dokončena výbava místnosti pro zemní telegraf, vodoinstalace ve filtrovně a podařilo se dokončit základní výbavu zvonu.

Předseda klubu Petr Charvát mohl na výroční schůzi pouze konstatovat, že činnost klubu nestagnovala, dokonce byla velmi bohatá a vyslovil přání, že se bude dále rozvíjet. Výroční schůze současně nastínila plán prací a klubových výjezdů pro další rok a přijala jednomyslně nové dva členy – Aleše Horáka a Karla Balcara.

Další zajímavosti z klubového života:

Jan Čížek měl 10. března v Novém Městě nad Metují přednášku o armádě a opevnění, součástí akce byla beseda se dvěma pamětníky.
V dubnu klubová uniformovaná jednotka hlásící se k tradicím 18. hraničářského pluku uskutečnila menší manévry. Konečně i historická jednotka musí cvičit!
Členové klubu pomáhali pod vedením Aleše Horáka Společnosti přátel československého opevnění demontovat pro Boudu vzduchotechniku a agregát v rušeném vojenském prostoru Jánská u Děčína. Pomohli i s následným vyložením z vlaku v Lichkově a odvozu neskutečného množství rour na Boudu. Sami při té příležitosti jako odměnu získali ventilátor do filtrovny , který se podařilo osadit a zprovoznit ještě v únoru.
30. dubna se členové klubu sešli u ohně na tradičním pálením čarodějnic, ovšem zcela výjimečně na Dobrošově u srubu Zelený. Protože se současně v penzionu na Dobrošově pod hlavičkou Společnosti přátel československého opevnění konal tzv. všeboudařský sjezd, u ohně bylo opravdu veselo. K necelým dvěma desítkám březinkovských bunkrologů se přidalo asi šedesát boudařů, stranou nezůstali ani někteří dobrošovští průvodci. O závěrečné obveselení se postaral tamější správce, který se rozhodl na záhozu srubu Zelený spálit starou slámu, kterýžto ohníček se proti původnímu plánu změnil v pořádného ohnivého kohouta. Nechytlo sice nic co by nemělo, ale dosud se po vesnicích vypráví o dosud největší vatře, která kdy na Dobrošově o čarodějnicích planula. Následující den se konala mohutná společná automobilová výprava do blízkých Sovích hor v Polsku, kde si březinkovští společně s boudaři prolezli tamnější rozsáhlé podzemní prostory tehdy ještě nepřístupných podzemních fabrik Osówky a Wlodarze.
7. až 8. května kolega Jan Čížek zajišťoval organizaci a doprovod pro výjezd členy KVH Praha při jejich tradičním výjezdu. Cituji z kroniky: “..na výsledky naší rekonstrukční práce pražští specialisté pouze zírali a nezmohli se na kritiku“.
1. a 2. července se konala “bitva“ na Chlumu. Někteří členové klubu se zúčastnili jako diváci, jiní ovšem vzali na sebe dobové uniformy a šli ochotně do války. Po akci zbyl ještě čas projít se po pomnících ve Svíbském lese.
Ještě něco ze statistik neúnavného Petra Vlacha: Březinku navštívilo celkem 3780 lidí. Celkem bylo odpracováno 3024 hodin, odprovázeno celkem 437 hodin.
Rok 1994 zakončili členové klubu tradičně na Březince, aby si o půlnoci mohli připít na zakončení dalšího úspěšného roku a popřát si sobě a Březince vše nejlepší do roku příštího.