Kronika KVH Náchod - rok 1993

Jak v úvodu roku 1993 připomíná kronika, po silvestrovské půlnoci jsme se všichni ocitli v novém státě. Po bývalém soužití Čechů a Slováků ve společném státě nám přece jen něco zůstalo. Byť se Slovensko vydalo na samostatnou pouť vesmírem, prvorepublikovému systému opevnění již přídavné jméno „československé“ nikdo nikdy neodpáře (a tím pádem i Březince). Ale dost nostalgie, vždyť nešlo o nic víc než o politiku.

Na první schůzi 15. ledna poprvé výbor uvažoval o rozdělení členstva mezi činné a přispívající. Zatímco část členstva aktivně pomáhala s rekonstrukcí Březinky, čím dál tím větší část členů zůstávala v ústraní a pouze občas nesměle volali po jiných dříve běžných aktivitách, které se Březinky ani opevnění netýkaly a které KVH ještě nedávno provozoval. Jiné aktivity ovšem neměl kdo organizovat, neboť stávající výbor a zároveň nejaktivnější členové se plně soustředili na práce na Březince a nikdo jiný se organizací nebřezinkovských akcí nechopil. Členové pracující na Březince pochopitelně chtěli postupovat s rekonstrukčními pracemi co nejrychleji, ale nutné nákupy a rekonstrukční práce musely být podle stanov schvalovány na schůzích. Jenže účast na schůzích začala zvolna klesat, protože pro členy KVH, kteří se pro Březinku až zas tak nenadchli, větší část schůzí přestávala být zajímavá. Vztah ke KVH byl natolik silný, že chtěli zůstat členy, byli pyšní nejen na KVH ale i na výsledky práce ostatních na Březince, ovšem zároveň svou neúčastí na schůzích blokovali nutná rozhodování. Protože mezi přispívající členy se nikdo příliš nehrnul a možnost povinného přeřazení podle prokázaných aktivit z činných na přispívající vyvolávalo mezi členstvem vlnu nevole, bylo rozhodnuto omezit počet schůzí v domnění, že pokud bude schůzí méně, účast bude větší a dostaví se i méně aktivní členové. Podobných pokusů řešit rozdílnou aktivitu členů KVH v budoucnu bude ještě mnoho, ale doopravdy se tento problém zřejmě nepodaří vyřešit nikdy. Konečně nešlo jen o náplň činnosti KVH. Stačilo, aby někdo z dosud aktivních členů byl najednou více zapřažen v zaměstnání nebo na něho padlo více rodinných povinností, a z bývalého oceňovaného pracanta se stal outsider. Šlo i o uznání aktivit minulých, o zachování přízně vůči KVH i při zásadních životních změnách, které konečně většinu normálních lidí aspoň jednou v životě dlouhodobě zatíží. S potěšením jsme časem především mnohými kontakty na jiné skupiny v ČR i v zahraničí došli k poznání, že tento problém neumí v Evropě uspokojivě vyřešit nikdo. V roce 1993 vyústily diskuse o aktivitě členstva při přípravě nových stanov, které byly zároveň nutností pro konečné vyvázání se KVH z podřízenosti Svazarmu. Ve stanovách se měla odrážet snaha definovat povinnosti členů KVH s ohledem na práci na Březince a pro Klub jako takový. Nové stanovy byly připraveny výborovou schůzí konanou 3. prosince.

Ale vraťme se ještě na začátek roku, do poloviny ledna. Na návrh Petra Vlacha se mělo pokračovat na dokončení osazení vzduchotechniky zapůjčené z Dobrošova a zároveň byla sjednána u jeho otce výroba replik hlavních nádrží na vodu nad schodiště pro Březinku.

Karel Fišer informoval členy o pracech na N-S 83 Lázně, který byl členy do jara zcela vyčištěn od sutin a částečně se podařilo vyčistit i studnu. Objekt Lázně byl zajištěn proti vniknutí a KVH ho prozatím využíval jako sklad. KVH Náchod.se také standardně neúspěšně pokoušel získat od VUSS Pardubice smlouvu o užívání tohoto objektu. Od ledna do března členové KVH odpracovali na kultivaci N-S 83 Lázně 225 hodin. Mladí členové na podzim tohoto roku vznesli požadavek, aby na tomto objektu byla zřízena další paralelní klubovna, což většina ostatních členů KVH zamítla s tím, že klubovna na Březince je postačující, není třeba rozšiřovat klubové zázemí. Do budoucna by bylo lépe uvažovat o využití objektu jako doprovodné muzejní expozice Březinky.

Do KVH byli v lednu nově přijati čtyři členové: Mikolášek, Srb, Kubíček a Teichman, celkem měl KVH již 31 členů.

Již v únoru byly vydány ve spolupráci s Vojenským velitelstvím Střed v Olomouci společné letáky na podzimní bojové akce na Březince a Boudě. KVH Náchod tak využil nabídky z Vojenského velitelství Střed v Olomouci a ze Společnosti přátel čs. opevnění, aby obě podzimní akce byly propagovány společně. Zatímco Březinka se držela svého tradičního termínu 25. září, tedy nejblíže k zářijové mobilizaci, Bouda zvolila termín akce o týden později. Obě akce byly motivovány připomínkou výročí 55 let od konference v Mnichově. Spolupráce se Společností přátel československého opevnění se rozvíjela i v jiné rovině. Na přetřes se dostala znovu brožurka o Březince, která byla po minulém nezdařeném pokusu znovu připravována ve Fortprintu ve Dvoře Králové na Labem. Problém byla jen cena, nedostávaly se peníze na vytištění celé knížečky. Aleš Horák ze Společnosti přátel čs. opevnění navrhl, že se budou na vydání brožury z ¼ podílet a stejnou část nákladu poté ve výrobní ceně od KVH odebere pro prodej na Boudě a pro knihkupectví. Tento návrh byl jednomyslně přijat. Dodatečně KVH odhlasoval, že k ceně od Fortprintu budou připočítány 2 Kč pro Březinku. Žádné autorské honoráře vypláceny nebyly (ani si na to nikdo nevzpomněl), veškerý výtěžek z prodeje publikace měl být věnován ve prospěch dalších prací na Březince. Brožurka spatřila světlo světa v květnu a tentokrát byla skoro bez závad. Snad jen obálka díky černému orámování temně zeleného obalu působila trochu pohřebním dojmem a jedna fotografie z převráceného negativu mohla zmást laického čtenáře, ale na poutavosti a zájmu návštěvníků ji to rozhodně neubralo. Koncem roku se v rámci spolupráce s SPČO začal připravovat i první pohled Březinky.

To nejdůležitější byly brigády na Březince, o čemž svědčí četné záznamy vystoupení Petra Vlacha na schůzích, který se stal jedním z hlavních organizátorů a statistiků prací na Březince. Ještě v lednu se podařilo demontovat provizorní rumpál u studny a osadit torzo dobového čerpadla značky ROYAL nad vrt. V březnu se pokračovalo v rekonstrukci ventilace podle původních plánů, fotografií a znatelných úchytů na stěnách. V dubnu se podařilo celou Březinku elektricky osvětlit z provizorní elektrické přípojky. Okresní muzeum Náchod v té době prodloužilo naučnou stezku tvrze Dobrošov do Bělovse . Členové KVH do konce dubna osadili poslední tabule naučné stezky z Dobrošova jako protislužbu za zapůjčení součástí dobové ventilace odložené tehdy ve srubu Můstek. V květnu se pracovalo na úpravách obvodové překážky. V té době také navštívili Březinku kolegové Jean Puelinckx a Paul Charlier z belgické tvrze Aubin Neufchateau , čímž bylo do budoucna založeno na další přínosnou družbu především v oblasti „ bunkrologického vzdělávání“. V červnu se pokračovalo na zdokonalování vnitřních expozic. V červenci byla osazena ventilace na záchodě a bylo provedeno opískování pravého zvonu (aby zvon z kotle nevypadal jako kotel). Členové KVH též úspěšně naváželi pomocí koleček hlínu a kamení z blízkého okolí, až po konečném zadrnování mohlo být konstatováno, že pravá část záhozu je v podstatě dokončena. Velká pracovní brigáda byla vyhlášena na 7.-15. srpna. Během těchto dní masochisté vypletli a dokončili protipěchotní překážku kolem Březinky a kompletně přemaskovali objekt. Začala rekonstrukce strojovny, pokročilo se též ve filtrově. Bylo započato s bouráním potrhané stěny kolem levé zvonové šachty a přípravou bednění na její opravu. Do konce prázdnin ještě vyrostly z prahu betonové makety tří jehel. V říjnu byl osazen a zprovozněn dobový záchod. V listopadu byl celý objekt vybílen a začalo se s nátěrem podlah a kovových prvků. Dne 23. prosince na Březinku dorazilo šest rozsocháčů poskytnutých armádou z Chrudimi.

Dne 29. září 1993 proběhla již výše zmíněná akce k výročí zářijové mobilizace. Patronát nad akcí převzalo město Náchod. Za armádu měla původně přijet vypomoci dosud jediná existující skutečná pevnostní jednotka z jižní Moravy, ale již v květnu došla od mjr. Rulíška z Vojenského velitelství Střed v Olomouci zpráva, že pevnostní prapor přijet nemůže, protože jim byl seškrtán z důvodu úspor plán akcí. Nakonec s organizací akce opět tradičně pomohla novoměstská posádka aniž by někdo poznal, že pro boj v opevnění nebyla nikdy vycvičena.Protože „ novoměšťáci “ před svým zrušením věnovali na akci veškerou zbylou cvičnou munici a pyrotechniku, byla ukázka i s malým počtem bojové techniky impozantní. Část kroniky ze září obsahuje na několika stranách jen zlomky ze spousty kladných ohlasů z tisku, které se po akci vyrojily. V zápisu ze schůze z 22. října je dodatečně kladně hodnoceno ozvučení připravené Petrem Beranem a nácvik bojové ukázky pplk v.v. Stanislavem Šefránkem , Petr Vlach byl pochválen za pyrotechnické efekty a Jiří Štěpánek za pomoc s přepravou důležitého materialu svým již pověstným soukromým vozidlem. Přestože drtivá většina vzpomínkové akce byla pořádána a po technické i finanční stránce zajišťována výhradně Klubem vojenské historie Náchod, lze odpovědně říci, že se zařadila mezi nejvýznamnější akce na opevnění, které byly tehdy jinde v republice pořádány často s daleko větší podporou armády a místních úřadů.

Za dobrou práci musí přijít odměna. Dne 23. října byl předsedovi doručen na poště zatoulaný doporučený dopis z Vojenské ubytovací a stavební správy Pardubice datovaný těsně před akcí (22. září), kde Vojenská ubytovací a stavební správa požaduje po KVH Náchod nájemné 96 Kč za čtverečný metr (což byla tou dobou běžná cena za pronájem nebytových prostor v centru Náchoda ) . Pokud Klub vojenské historie na tuto cenu nepřistoupí, je povinen vyklidit objekt k 1. listopadu a uvést ho do původního stavu. Načasování dopisu těsně před akcí a agresivnost textu byly více než zarážející. Následovala horečná aktivita KVH i Svazarmu, psalo se na Vojenskou ubytovací a stavební správu do Pardubic i na Ministerstvo obrany. Jeden z členů se zmínil o problémech s armádou před ředitelem školy v Bělovsi , ten zveřejnil překvapivou zprávu v tisku a média se jednoznačně postavila na stranu KVH. Armáda se nakonec negativních reakcí zalekla a vše vzala zpět, jen nepříjemný pocit možných budoucích problémů zůstal. Nutno podotknout, že podobný požadavek tehdy nebyl vznesen na žádný jiný klub nebo organizaci provozující muzeum v opevnění. Současně se v tisku objevila zpráva, že armáda ustavila při generálním štábu Středisko pro stálá opevnění, které mělo řešit majetkoprávní vztahy kolem opevnění...

Státní svátek založení Československé republiky nebyl přes rozdělení státu zapomenut. Dne 28. října proběhlo na Březince tradiční provázení v dobových uniformách. Je třeba říci, že Březinka byla v té době jedním z mála míst, kde se založení Československé republiky připomnělo a kde svátek byl uctěn vyvěšením státní vlajky.

V listopadu Petr Vlach hodnotil dle svých oblíbených statistik vzrůstající návštěvnost Březinky. Zatímco v roce 1990 prošlo Březinkou 435 návštěvníků, v roce 1991 již to bylo 1735 návštěvníků, v roce 1992 celkem 2080 osob a v roce 1993 již 3875 zvědavých turistů. Počet odpracovaných hodin pro muzeum naopak citelně poklesl i přes značný nárůst členů KVH.

Ve dnech 25.-30. prosince se část členů KVH pod vedením Aleše Horáka vypravila na pozvání francouzských kolegů Oliviera Kocha a Emmanuela Boyera na pevnost Casso na Maginotově linii. KVH tak oplatil loňskou návštěvu Francouzů v Čechách. Pohostinní Francouzi připravili skvělý program. Návštěvu pevností Schoenenbourgh , Simserhoff , Hackenberg , Metrich aj. doplňovala večerní posezení v příjemné podzemní kavárničce na tvrzi Casso . Pověstnou třešničkou na dortu se stala návštěva štábu francouzské televize, který nejen natočil o návštěvě podivné skupiny z neznámé země reportáž, ale natočený materiál se skutečně objevil ještě tentýž den v hlavních večerních zprávách regionálního vysílání třetího programu televize. Konečně jak mohli tvůrci zpravodajství odolat pochodujícím členům KVH v dobových uniformách v podzemí Maginotovy linie a zpívajícím exotickým jazykem „Okolo Hradce, v malé zahrádce…“. Spokojeni byli nejen kolegové z fort Casso , kteří návštěvu štábu spískali (poprvé štáb přes četná dřívější pozvání skutečně přijel), ale nadšen byl též starosta blízké obce Rohrbach , protože to byla údajně první reportáž v televizi, kde se jejich ves poprvé představila a navíc v pozitivním světle. Spokojena byla i redaktorka francouzské televize, které se podařilo vyměnit krabičku Camelek za naprosto neznámou značku Start bez filtru.

Dne 31. prosince se již oslavoval konec roku na Březince. Francouzi po úspěšné návštěvě neodolali a vypravili se do Náchoda oslavit konec roku společně s českými kolegy. Zdálo se až neuvěřitelné, kolik českých a francouzských slov přešlo do slovní zásoby příslušníků druhého národa.

Rok 1993 přinesl mnohé perné chvíle, které nakonec byly přehlušeny pocitem dobře odvedené práce. Březinka zaznamenala první ocenění od pevnostních kolegů ze zahraničí, mnoho chvály zaznělo od spokojených návštěvníků. Březinka se stala skutečným muzejním objektem a členové KVH posunuli náplň klubové činnosti blíž k podpoře pevnostního muzejnictví. Akce na Březince byly důležitou součástí propagace klubové činnosti a muzea a tvořily pevnou součást klubových aktivit.

Další zajímavosti z klubového života:

17. ledna se část členů KVH vypravila na Jírovu horu, kde měla stát další tvrz. Je zřejmé, že kromě pěkně prožitého dne nebylo nic nalezeno, ale podařilo se přesně lokalizovat místa pro stavbu budoucích pevnostních objektů.
Dne 16. dubna Karel Mikeš a Jan Čížek uspořádali pro členy KVH seminář o vývoji čs. uniforem v letech 1921-1938 s ukázkami ze svých sbírek.
Dne 5. května po dlouhé a těžké nemoci zemřel ve věku 63 let jeden z aktivních členů KVH pplk. v.v. Emil Klesl, nadšený propagátor historie opevnění. Jeho články v novinách a odborném tisku nesmírně pomohly propagaci klubové činnosti v prvních letech práce na Březince. Ještě v lednu jako klubový tiskový mluvčí plánoval mohutnou informační kampaň. Členové KVH jeho památku uctili alespoň děkovným článkem v tisku a na schůzi minutou ticha.
Dne 21. května Jan Čížek zorganizoval pochod uniformovaných členů KVH z náchodského Starého Města na Březinku jako připomínku mobilizace v květnu 1938. Součástí pochodu byla i slavnostní salva na náchodském náměstí.
V květnu navštívili členové Klubu na pozvání KVH Volduchy vojenskou střelnici v Jincích, kde se nacházel zkušební srub Jordán. V té době tam proběhla ukázka boje o opevnění. Skutečnou lahůdkou byl pojízdný lehký tank vzor. 38. který byl též do ukázky zapojen.
Na přelomu července a srpna vyrazili členové KVH na prohlídku německého opevnění nacházejícího se na území dnešního Polska – tzv. Meziříční opevněný rajón. Část členů jela vlastním autem. Další část se spojila s kolegy z Boudy, Haničky a přáteli z Francie a společně vyjeli do Polska na čtyři dny pronajatým malým autobusem bulharské výroby značky Chavdar. Skvělým průvodcem nám byl nadšený polský kolega – Marcin Dudek z Gdaňska. Zájezd obsahoval několik vskutku unikátních scének. Například:
- Ačkoliv z autobusu vytrvale celý zájezd tekla nafta, nikdo ze zájezdu nepamatuje, že by Chavdar někde naftu doplňoval.
- Když autobus nečekaně zabloudil v širých polských rovinách a dorazil k Visle, nebyl tam most, ale jen malý dřevěný prám s dvěma polskými převozníky. Ti pod vidinou malého dárečku v podobě několika lahví českého piva přesvědčili řidiče, že autobus uvezou. Když autobus najížděl na prám a začal se naklánět, místní babky čekající na převoz hbitě vyskakovaly z voru, zatímco se řidič jal v přísně katolické zemi svolávat všechny čerty a ďábly (občas byl daleko jadrnější).Transport byl úspěšný, převozníci vše vyrovnali a prám dimenzovaný pro osobní auto autobus věřte nevěřte převezl!
- Když v restauraci v Miedzyrzeci nám před vstupem do podzemí nabídli jejich místní specialitu – fazolovou polévku, nikdo ani v nejhrůznějších snech nečekal, co bude následovat. I netopýři pod vlivem změny kvality ovzduší v podzemí odpadávali ze stěn!
- Když Francouzi chtěli zavolat z místní pošty domů, že jsou v pořádku, polská poštmistrová byla nadšením bez sebe – Francii ještě nikdy nespojovala. „Jen se pánové posaďte“ volala od okénka, „nejpozději do odpoledne spojení máme !“ (Automatický telefonní styk tam tehdy znali jen z vyprávění).
- Pod tvrzí Ludendorf byl nalezen unikátní objekt pro Němci ukořistěný čs. pevnostní kanón vz. 36. Protože „turisté“ z Čech o této zvláštnosti sice už slyšeli, ale viděli ji poprvé v životě, bylo nutno ji fotograficky zdokumentovat. Vzhledem k tomu, že pevnůstka byla zarostlá, byly během několika minut odstraněny nejen všechny keříky v okolí, ale i jeden strom byl podbobrován kapesním nožem.
Od konce října platila pro průvodce na Březince přes den prohibice. I jedno pivo k obědu bylo bohužel ve stísněných prostorech z průvodců cítit a tak se členové dohodli, že během dne se bude pít jen limo, aby mezi lidmi nevznikaly zbytečné fámy o opilství bunkrologů.
Koncem října Petr Charvát uspořádal pro členy KVH návštěvu nepřístupných částí Dobrošova . Všichni museli po dohodě s muzeem podepsat tzv. revers, že vstupují do nepřístupných prostor na vlastní nebezpečí.
Několik menších výprav se uskutečnilo v průběhu roku do Rokytnice v Orlických horách za panem Václavem Morávkem ( pamětník, který za minulého režimu bojoval za znovuotevření Haničky), do Areálu opevnění v Darkovičkách , na jižní Moravu a do Slavkova. Někteří členové KVH se též zúčastnili vzpomínkových akcí k výročí bitev války roku 1866.