Kronika KVH Náchod - rok 2000

Rok 2000 lze považovat za přelomový a svým způsobem za zatím nejúspěšnější po dobu existence Klubu. Členská základna se sice ztenčila na pouhých 27 členů, ale chuti do práce jakoby přibylo. Protože bylo zřejmé, že na větší klubové akce aktivní část členské základny nestačí, Klub se daleko ve větší míře zapojil do spolupráce v rámci Sdružení muzeí čs.opevnění s ostatními organizacemi, což se ukázalo jako velmi produktivní a přínosné. I z tohoto důvodu se historie Klubu v roce 2000 daleko více než kdy jindy prolíná s činností Sdružení muzeí čs. opevnění. Potěšitelné je, že i když zásluhu na mnoha akcích mají členové jiných pevnostních muzeí, náchodský Klub se pouze nevezl na slávě jiných, ale snažil se hrát aktivní a v mnohém i iniciační roli.

Již 4. února informovaly Náchodské noviny, že se rodí propagační projekt pro pohraniční pevnostní muzea. Záštitu a část finančního krytí složitého projektu přejala Česká centrála cestovního ruchu, projekt spolufinancovaly okresní úřady od Bohumína až po Krkonoše, částečně v rámci svých možností přispěli provozovatelé některých pevnostních muzeí (Stachelberg, Dobrošov, N-S 82 Březinka, Hanička, Bouda, K-S 5 U Potoka a Areál opevnění Darkovičky). Projekt připravil Aleš Horák za Sdružení muzeí čs. opevnění, ale nakonec Česká centrála cestovního ruchu projekt nejprve zamítla. O projektu se záhadným způsobem dozvěděla jakási paní Marková z informační kanceláře v Opavě, která po dohodě s menšími změnami provedenými ve spolupráci s Alešem Horákem projekt znovu předložila České centrále cestovního ruchu. Světe div se: Projekt byl přijat, realizací byla pověřena právě opavská informační kancelář paní Markové. Po mnoha peripetiích nakonec pevnostní část projektu skončila znovu v Náchodě, kde se realizovala jak tisková část, tak část zahrnující přípravu propagačních tabulí. Tisková část obsahovala mapy a údaje o pevnostních muzeích při česko-polských hranicích od Krkonoš po Bohumín, jednotné tabule umístěné na přístupových trasách k pevnostním muzeím poskytovaly a dodnes poskytují podrobné údaje nejen o nejbližších pevnostním muzeu, ale též odkazy na muzea vzdálenější včetně polské strany. Přes značnou komplikovanost projektu a spoluúčast mnoha subjektů se podařilo projekt do 30. června realizovat. Do budoucna se počítalo s tím, že na tento projekt naváže projekt další, který by měl v terénu vyznačit mototuristickou trasu po opevnění, která byla vyznačena již v tiskové části. Bohužel se dosud nepodařilo zajistit příslušné finance. I když projekt za pevnostní muzea konzultovali společně členové Sdružení muzeí čs. opevnění, Klub vojenské historie se stal stínovým koordinátorem celého projektu díky tomu, že projekt se realizoval v Náchodě.

V dubnu překvapila členy Klubu návštěva náčelníka generálního štábu AČR generála Jiřího Šedivého. Návštěvu jako obvykle zpunktovala Irena Vlachová a tak k radosti její a ostatních členů Klubu dne 5. dubna dosedla na fotbalové hřiště v Náchodě-Bělovsi vojenská helikoptéra se vzácnými hosty. Po prohlídce Březinky se ještě generál Šedivý setkal s místostarostou města panem Karlem Petránkem a odcestoval zpět do Prahy. O dojmy ze své návštěvy z Březinky se podělil s klubovou kronikou – cituji: „Přeji Vám mnoho úspěchů ve Vaší chvályhodné práci. Zároveň děkuji za ukázku pevnosti, která svědčí o Vašem zájmu o historii ČR i našich ozbrojených sil“.

13. dubna se 4 členové Klubu zúčastnili Konference o opevnění v Chrudimi, na které po dlouhé době deklarovali zástupci AČR ochotu jednat s vojensko-historickými kluby o pronájmech objektů, o získávání pevnostního materialu a budoucích možných převodech vojenského majetku za účelem muzejnictví. Padlo mnoho obecných příslibů, jen málo bylo splněno. Rozhodně však konference v Chrudimi byla vyvrcholením snah Sdružení muzeí čs. opevnění obnovit před lety zablokovaná jednání s AČR o majetkoprávním řešení objektů opevnění. I když slova vycházející z armádních představitelů zněla velmi povzbudivě, na konkrétní výsledky si mnozí civilní účastníci setkání ještě museli několik let počkat, některé přísliby brzy byly zapomenuty. Asi nejdůležitější informací, která v Chrudimi zazněla bylo doporučení, aby žadatelé o pevnostní objekty usilovali sami o vyřešení pozemků pod pevnostními objekty. Vojáci varovali, že vyvlastnění a vykoupení pozemků v roce 1938 a především současné vlastnictví pozemků pod objekty armádou může být jen obtížně prokazatelné, ne-li nemožné, a hlavně pro armádu díky možným soudním sporům neefektivní. Bylo jasné, že ten, kdo bude chtít využít objekt opevnění k muzejním účelům, musí v prvé řadě nějakým způsobem jednat s majiteli pozemků zapsanými v nynějším katastru nemovitostí, pokud se do budoucna nebude chtít spolehnout na to, že ho majitel pozemků jednou k pevnosti pod nějakou záminkou nepustí.

15. dubna se většina členů Klubu zúčastnila setkání Sdružení muzeí čs. opevnění. Hostitelskou organizací se tentokrát stalo družstvo Fortis a tak členové Klubu se tentokrát mohli radovat s pouhé účasti na setkání bez organizačních starostí a různého zajišťování. Účastníky setkání přivítal dopoledne za družstvo Fortis Miroslav Kejzlar a poté si členové Fortisu rozebrali po skupinkách početné účastníky ze všech konců republiky. Podrobnou procházku s výkladem ke kdejaké originální kupce hlíny na povrchu tvrze doplnila prohlídka podzemních prostor nově připravených na zpřístupnění. Skvěle připravené setkání jen umocnilo nádherné jarní počasí. Příjemně unavení účastníci setkání se po prohlídce Stachelbergu přesunuli do mírně ospalé restaurace „U růže“ v Trutnově, kde proběhlo tradiční pásmo přednášek zakončené volnou diskusí s mnoha napěněnými půllitry.

23. dubna 12 členů Klubu vypravilo na plánovaný výjezd na opevnění do Zlaté Olešnice. Zajímavostí byla zastávka u torza nedokočené celnice v Libné, dnes ztracené v pohraničních horách.

Množství dubnových aktivit zakončilo každoroční pálení čarodějnic. Podle fotografií v kronice se hranice v krytém dolíku za Březinkou obzvlášť povedla a co je vůbec nejhezčí, na hranici skutečně trůnila maličká přivázaná čarodějnice.

Nevídaný počet uniformovaných členů Klubu se sešel na tradičním pochodu po pomnících z obou světových válek. Ani třicetistupňové vedro neodradilo 14 členů Klubu, aby v dobových uniformách vzdali čest padlým u pomníčku v Bělovsi, u celnice, na místním hřbitově a u pamětní desky kapitána Otakara Jaroše, který padl v bitvě u Sokolova daleko na Ukrajině.

V polovině června se podařilo přesvědčit zastupitele malé hraniční vesničky Žďárky, že historická hraniční závora umístěná u stodoly za vsí se bude lépe vyjímat u Březinky, než na ztracené vartě kdesi u hranice nebo neskončí díky nějakým ziskuchtivým nenechavcům ve šrotu. Po několika neúspěšných pokusech se podařilo závoru demontovat a odvézt po částech k Březince. Pamětihodné na tom je, že při posledním transportu Aleš Balcar uvařil své vozidlo Škoda 105. Koncem června se diskutovalo o umístění hraniční závory. Z navržených možností nakonec zvítězila varianta umístit závoru za Březinku před vstupem na klubové shromaždiště s ohništěm. I toto umístění bylo považováno za dočasné, ovšem počítalo se s dlouhodobou dočasností především na očekávané řešení majetkoprávních otázek kolem opevnění a především pozemků. Osazení závory tak v roce 2000 zůstalo kromě jiného i pro nával jiné činnosti jako pouhé přání.

Koncem června došlo k tragické události, která velmi příznivě ovlivnila další fungování Klubu. Pokud se Vám zdá tato věta jako nesmyslná, opak je pravdou. Tragedie se týkala jiné organizace a to Klubu přátel československého opevnění Třebechovice pod Orebem, který již několik let provozoval pod vedením Luboše Kubečka pevnostní muzeum R-S 90/I Pravý pod Komářím vrchem. Vedení Chráněné krajinné oblasti se rozhodlo v červnu zakročit proti provozování muzea, které fungovalo v přírodní reservaci se zákazem vstupu a v oplocence. Na jednání pozvali nejen členy třebechovického klubu, ale též zástupce majitele pozemku (Kolowratské Lesy) a zástupce armády. Klub dostal ultimátum vyklidit objekt do 1. července pod hrozbou vysoké pokuty. Protože Klub neměl od armády na provozování objektu smlouvu, musel kapitulovat. Členové Klubu s těžkým srdcem ihned začali likvidovat dlouhá léta budovanou expozici, která společně s Březinkou a Darkovičkami patřila v republice k nejlepším. Kam jít ? Družstvo Fortis nabídlo pokořeným muzejníkům jeden z jimi obhospodařovaných objektů nad Stachelbergem. Protože třebechovičtí již neměli sílu znovu začít práce na dalším a to ještě od jejich domovů velmi vzdáleném objektu, přijali nakonec nabídku náchodského Klubu vojenské historie zapojit se na Březince. Díky této vydatné posile tak chytil náchodský Klub druhý dech a brigády na Březince se rozjely nevídaným tempem. I když třebechovický klub si formálně ponechal svou samostatnost, brzy již nebylo poznat, kdo na Březinku přišel nově a kdo je starousedlík. Díky začlenění muzejníků z R-S 90/I se podařilo dostat expozice na N-S 82 Březinka a na N-S 81 Lom na takovou úroveň, o jaké členové náchodského Klubu zatím jen snili. I když vnitřní fungování obou organizací bylo značně odlišné, třebechovičtí se brzy přizpůsobili a plně se zapojili do činnosti Klubu. 15. července se z R-S 90/I podařilo odvézt poslední cennosti a 16. července se již začal materiál třídit s ohledem na plánované využití exponátů pro budoucí klubovou expozici v N-S 81 Lom. Mříže opuštěného objektu R-S 90/I „Pravý“ byly pečlivě uzavřeny, byť bylo jasné, že nestřežený a neužívaný objekt brzo podlehne zkáze díky různým vandalům.

V červenci 2000 spatřil světlo světa druhý sborník KVH Náchod pod názvem „Československé opevnění z let 1935-38 na Náchodsku“. Zatímco první sborník vydaný před třemi lety vznikl na základě spolupráce se Společností přátel československého opevnění, nový sborník byl již výhradně záležitostí klubovou. 142 stran textu, fotografií a plánů zahrnovalo podrobné údaje nejen o náchodském úseku opevnění včetně podrobných mapových podkladů, ale též náhled na výstavbu opevnění ve třicátých letech 20. století v bývalém Československu. I když se jednalo o sborník, ucelená forma publikace působila jako jednotné dílo, včetně zařazené „povinné“ podrobné kapitoly o Březince. Není divu, že v následujících letech bylo možné individuální pevnostní zájemce-turisty často potkat při prolézání opevnění na Náchodsku s klubovým sborníkem v ruce. Zatímco vydání sborníku realizoval Klub, obsahová část zahrnovala texty jak od členů Klubu (Charvát, Čížek, Vlach, Srb), tak od jiných známých autorů (Čermák, Šrámek, Minařík, Kaplan). Na grafické podobě sborníku měl zásluhu již léty osvědčený Ladislav Čermák, uspořádání sborníku si vzal na starosti Aleš Horák. Zvláštní poděkování za pomoc s přípravou publikaci si vysloužil Petr Charvát a nečlen Oldřich Gregar.

25. až 27. srpna se část uniformované jednotky vypravila do Králík, aby podpořila tamní akci „Cihelna 2000“. Tradiční historické ukázky v duchu česko-německé sci-fi války proběhly za obrovského zájmu diváků. Akce byla pořádána pod záštitou armády jako „Den územní obrany AČR“, kromě historických ukázek dvoudenní program obsahoval množství presentací současné AČR včetně početně zastoupené soudobé techniky. I když členové uniformované jednotky přijeli z akce plni dojmů, přece jen se v Klubu široce diskutovalo o nadcházející Klubové akci Fort Expo, která by měla narozdíl od Králík působit odlišně. Spíš než vojenským dojmem se mělo jednat o vojensko-historickou akci, víc bylo zapotřebí vyzdvihnout činnost nadšeneckých organizací, potlačit militaristický a politický charakter a ve vztahu k armádě se zaměřit spíš na připomenutí historických tradic prvorepublikové armády než presentovat boje, které ve skutečnosti nikdy neproběhly. Nesporným bodem diskuse o připravovaném Fort Expo byla myšlenka odlišit se od dříve předváděných akcí na Březince a současně vnést do bojových ukázek pořádaných v celé České republice podle v té době již velmi ideově obdobného scénáře zcela nový neotřelý pohled.

Akce Fort Expo měla vypuknout v sobotu 28. října. Již s týdenním předstihem členové Klubu po večerech připravovali pro vystavovatele panely pro jejich propagaci, stěhovaly se lavice a stoly pro propagační stánky pevnostních muzeí dle předem nahlášených požadavků. Družstvo „Fortis“ v podzemí tvrze posílilo elektrické rozvody, aby si vystavovatelé mohli u svých stánků připojit videa, televize, diaprojektory a počítače. Poslední kasárenský sál se dokonce díky „Spolku R-72 Nízká“ proměnil v improvizované videokino. Dobrošovští průvodci sestrojili ve výtahové šachtě v dělostřeleckém srubu improvizovaný výtah, který sloužil k dopravě výstav a techniky do podzemí. Současně probíhaly intenzivní přípravy v objektech přímo spravovaných Klubem. Asi největší práce byla s přípravou bojové ukázky před srubem N-S 82 Březinka, která měla poprvé proběhnout podle zcela nového scénáře. Poprvé se měla ukázka posunout do předmnichovského období a presentovat cvičení prvorepublikové armády. Cvičení se mělo ideově odkazovat na průmyslovou výstavu, která proběhla v Náchodě v létě v roce 1938 a kde se široce presentovala i tehdejší Československá armáda. Protože klubová uniformovaná jednotka nebyla na takovou akci dostatečně početná, využilo se nabídky Roty Nazdar z Bakova nad Jizerou, která přislíbila sestavit podrobný scénář a ukázku s pomocí dalších spolků uskutečnit.

Od pátečního večera se na tvrz Dobrošov sjížděli zástupci pevnostních muzeí z celé České republiky i ze zahraničí, aby si během noci připravili v podzemí své propagační stánky. Až za rozbřesku dorazili hosté ze zahraničí, kteří po celonoční jízdě Evropou okamžitě zahájili montáž svých expozic. Z pevnostních muzeí ze Švýcarska přijela organizace Pro Fortresse, která prezentovala pevnostní uzávěr Champex-Lac pod nejvyšší horou Evropy Mont-Blanc. Francouzi sestavili v rámci Federace pevnostních asociací z Metz společnou delegaci, ve které byli zastoupeni bunkrologové z Fermontu, Michelsbergu a Schoenenbourghu. Samostatně vystavovala družební skupina z Maginotovy linie z tvrze Casso u Rohrbachu, byť část skupiny nedorazila, protože se druhé vozidlo v nočních hodinách střetlo s kancem na silnici z Poděbrad do Hradce Králové, takže k jejich velké lítosti nemohli pro značné škody na vozidle dojet. Z Belgie přijeli zástupci další spřátelené skupiny z tvrze Aubin Neufchateau, kteří Náchod již léta pravidelně navštěvovali a Expo si rozhodně nechtěli nechat ujít. Z Polska se presentovalo vydavatelství Forteca společně se Spolkem přátel tvrze Toruň. Jako nevystavující hosté přijeli členové slovenského spolku usilující o záchranu a zpřístupnění tvrze Komárno. Celkový počet nahlášených byl 35 skupin. V rámci Expa prakticky nechybělo žádné z významných českých pevnostních muzeí. Pro méně známé a začínající spolky se Expo stalo první větší příležitostí představit se široké veřejnosti, pro zavedená muzea byla účast Expa otázkou prestiže a presentace dosažených výsledků. Svůj malý stánek v podzemí měla i Česká armáda presentující současné vojenské školství. Zatímco zahraniční vystavovatelé měli s podobnými akcemi zkušenosti, u nás až na několik výjimek byla výstava Fort Expo pro mnohé spolky naprosté novum. Po počátečních rozpacích si každá skupina připravila svou výstavku dle svých možností a přání. Nešlo o profesionální kvalitu, ale o upřímnou snahu ukázat svou činnost v tomto úzce definovaném neziskovém sektoru. Právě upřímnost expozic ocenili jak návštěvníci výstavy, tak sdělovací prostředky. Již více než hodinu se v husté mlze a za jemného mrholení tvořila před vstupem do Dobrošova dlouhá fronta, která přes předčasné otevření pevnosti nezmizela až do pozdních odpoledních hodin. Nečekalo se na prodej vstupenek, čekalo se, až se v pevnosti uvolní místo pro další návštěvníky. U stánků se živě diskutovalo, lidé podrobně studovali připravené nástěnky, sledovali připravené videoprogramy a počítačové presentace. Množství návštěvníků ohřálo svým bilologickým teplem podzemí Dobrošova na nevídaných 18 stupňů, jak naměřili zvědaví dobrošovští průvodci.

Výstava byla přerušena od 12.30. do 14.30. aby se všichni návštěvníci i vystavovatelé mohli podívat na ukázku cvičení před Březinkou. V podzemí Dobrošova zůstala pouze stráž z členů družstva Fortis pod vedením Mirka Kejzlara, kteří měli za úkol střežit výstavní stánky před případnými nezvanými škůdci, kteří by se například s nekalými úmysly schovali v podzemních prostorech při poledním uzavřením. O kvalitě strážní služby Stachelbergských se přesvědčil i sám provozovatel dobrošovské pevnosti – ředitel Okresního muzea v Náchodě dr. Sádlo, když se v poledním klidu rozhodl navštívit vyklizené podzemí od davů turistů. Strážní služba ho nepoznala a dřív než se stačil představit, byl nekompromisně vykázán z pevnosti. Nutno říci, že na to později zareagoval jako správný ředitel – pochválil dobře zorganizovanou strážní službu. O bojovou ukázku před Březinkou přišli též hosté ze Švýcarska z typicky švýcarských důvodů. Protože na Dobrošově byla hustá mlha, měli obavy, aby v mlze nezabloudili a někde nespadli ze skály.

Dění na Březince měl plně v rukou předseda Petr Charvát s vydatnou pomocí ostatních členů Klubu. Hustá mlha naštěstí končila v lese nad Březinkou. Dokonce i slabý dopolední déšť po dobu ukázky milosrdně skončil. Cvičení československé armády bylo rozděleno na část pěchotní a část ukázky boje o opevnění. Německé uniformy tentokrát pochopitelně scházely a tak u Březinky se v rámci cvičení střetli protivníci v československých uniformách rozlišení červenými a modrými páskami, které dlouho předem doma ušila členka Klubu Irena Vlachová. Do boje se tradičně zapojila i vozidla OA vzor. 30 a štábní vůz Škoda Super G 903, se kterými přijeli zástupci z Vojenského muzea v Rokycanech pod vedením Františka Kocha. Dobře připravený scénář Roty Nazdar podle námětu Aleše Horáka diváky zaujal, dobové německé uniformy chyběly jen málokomu. Dvě německé uniformy se přece jen v závěru ukázky objevily. Nerušený příjezd motocyklu s vojáky v dobových uniformách wehrmachtu měl symbolicky připomenout Mnichovskou dohodu. Za novátorsky sestavený scénář ukázky si Rota Nazdar (a tím i Klub) odnesla ze strany odborné veřejnosti množství pochvalných ohlasů.

Po skončení bojové ukázky se pro návštěvníky znovu otevřely N-S 82 Březinka a Expo ve tvrzi Dobrošov. Okresní muzeum v Náchodě umožnilo pro návštěvníky vstup i do výjimečně přístupného srubu N-S 73 Jeřáb, Klub vojenské historie zajistil průvodcovskou službu v svém lehkém objektu vzor 37 v Babí u Náchoda. Večer ve 20.00. se všichni vystavovatelé sešli v počtu více než sto osob v restauraci pod Montací, kde kromě vydatné večeře shlédli diapozitivy a videoprogramy připravené různými organizacemi. Pro uniformované jednotky bylo připraveno malé pohoštění přímo u Březinky, kde účastníci přes chladné počasí vydrželi do pozdních večerních hodin.

Pro necelé tři desítky zahraničních hostů byl za pomoci přátel ze Stachelbergu, Haničky, Josefova a Boudy připraven doprovodný program až do středy. Klub zajistil na neděli návštěvu svého lehkého objektu vzor 37 ve Sněžném. Okresní muzeum Náchod dostalo možnost presentovat svou nově otevřenou expozici na náchodském náměstí, kde významnou součást expozice tvořil model pevnostního uzávěru Bělovse.

A ohlasy? Čeští účastníci okamžitě projevili zájem o opakování akce. Zahraniční hosté byli ohromeni masovou návštěvností ze strany veřejnosti i množstvím doprovodných programů. Členové Klubu byli vyčerpáni, ale spokojeni. Výroční zpráva Petra Charváta hodnotí akci jako mimořádně zdařilou. Příjemným zjištěním bylo i to, že přes nepřízeň počasí nebyla akce pro Klub, Sdružení muzeí a pro Okresní muzeum ztrátová. Většina členů Klubu pouze litovala, že díky vytíženosti na Březince a Lomu nedostala příležitost shlédnout výstavu v podzemí Dobrošova. A ještě jeden pozitivní příspěvek akce přinesla. Klub během Expa podruhé v historii představil vylepšenou expozici ve srubu N-S 81 Lom. Zájem a ohlasy předčily očekávání. Expozice byla celý den doslova narvaná, mnozí návštěvníci se dovnitř ani nedostali. Bylo rozhodnuto, že kromě zázemí pro Klub bude část objektu přístupná trvale veřejnosti jako klubové muzeum, byť to bude znamenat další komplikace při zajištění průvodcovských služeb.

Ihned po Fort Expo se členové Klubu rozhodli k radikální dlouho očekávané změně. Klubovna na Březince byla natrvalo zrušena. Členové Klubu s trochou nostalgického pohnutí mysli přenášeli klubové relikvie do nově připravených prostor na N-S 81 Lom. Skončila doba, kdy bylo možné vyjít v noci z klubovny na Březince a kochat se rozzářeným Náchodem v údolí. Vzpomínalo se na začátky, kdy v klubovně hučela naftová kamna a členové Klubu trávili večery plánováním dalších změn na Březince. Ale konec klubovny v levé střelecké místnosti musel nutně přijít, aby mohla pokračovat rekonstrukce. Nebudoval se klubový objekt, budovalo se muzeum. Na Březince zůstala v muničním skladu ještě provizorní klubová ložnice, ale i ona měla brzy vzít za své.

Ve vyklizené levé střelecké místnosti se okamžitě začalo s úpravou kanónové střílny. S novými kolegy z Třebechovic bylo domluveno, že se ve slévárně odleje spodní část střílny, aby mohla být zkompletována i její vnitřní část. Mezi členstvem se živě diskutovalo o budoucí možnosti vyrobit maketu kanonu, což byl sen snad všech členů Klubu. Ale nejdříve bylo třeba dokončit práce v levé střelecké místnosti.

Výroční členská schůze nebyla tak optimistická, jak se po úspěšném roku dalo očekávat. Činnost výboru byla podrobena ostré kritice, průběh schůze byl skutečně nad očekávání bouřlivý. Nakonec část kritizujících členů dostala příležitost změnit stav začleněním do klubových struktur a posílením kontrolní činnosti pro rok 2001.

Výbor Klubu byl zvolen ve složení Charvát, Čížek, Teichman, Nývlt a Pištora, následná výborová schůze zvolila ze svého středu za předsedu opět Petra Charváta. Za nové členy byli přijati Kruták, Zajíček, Práza, Anděl, Smrček a Tomáš, z klubu vystoupil k velké lítosti mnoha členů z osobních důvodů Jan Drška.

Přes rozpory na poslední schůzi se členové Klubu svorně sešli na oslavách Silvestra. Rozhodně bylo co oslavovat, a tak oslavu doplnil improvizovaný půlnoční ohňostroj.

Zdálo by se, že se v roce 2000 již nic dalšího převratného nemohlo přihodit, že toho na jeden rok bylo až až. Přesto se stalo něco, co poznamenalo klubový život na dlouhá léta dopředu. Když jednoho pochmurného listopadového večera zazvonil u Aleše Horáka doma telefon, dotyčný bral následující zprávu spíš jako žert než těžko uvěřitelnou pravdu. Člen Klubu historického vojenství Brno Dušan Žatecký mu oznámil, že se svým kamarádem žijícím v Norsku Mariem Kiriakovem navštívil norskou pevnost Oscarsbourg, kde viděli kdesi za dveřmi ve stojanu pravděpodobně originální československý kanón L1. Vzhledem k tomu, že kanón nebyl ani součástí expozice, doporučil, abychom usilovali o jeho získání a sám nabídl pomoc svou i svého kamaráda z Norska. Výroční členská schůze schválila, že Klub bude o kanón usilovat. Vzhledem k tomu, že se jednalo o citlivou záležitost, bylo rozhodnuto jednání o kanónu utajit a zápis jednání o kanónu ze zápisu ze schůze pro kroniku vypustit. Člen Klubu Vladimír Kruták byl pověřen zjistit možnosti převozu kanónu do Čech a jednáním s pány Žateckým a Kiriakovem. Bylo jasné, že pokud by z této jiskřičky naděje něco bylo, pak by se převoz kanónu včetně doprovodných byrokratických procesů spojených s cestou Evropou stal složitým a nákladným projektem. Ale Klub rozhodl kladně, bylo třeba jednat a ne pochybovat. Pro jistotu však ideová příprava sestavení makety kanónu pro levou střeleckou místnost nebyla zastavena. Nikdo tehdy netušil, že všechny předpoklady zcela předčí očekávání a že akce s kanónem se dotkne téměř každého v Klubu.

Další perličky:

Dubnovou předsezónní hladinu klubového života zpestřil časopis ABC, kde kromě rozsáhlé reportáže z Březinky a dalších pevnostních muzeí vyšla Březinka jako dětská vystřihovánka.
V Náchodě vznikla na hlavní třídě restaurace „Březinka“, kde její provozovatel nabídl Klubu, že bude Březince dělat dobrovolně reklamu. Na sympatický plán nejprve Klub souhlasně kývl. Jaké však bylo zděšení, když kromě fotografií z Březinky se na stěnách restaurace a ve veřejně přístupné vstupní chodbě do restaurace objevily vulgární a sprosté kresby parodující život v blíže neurčené armádě. Přes protesty Klubu byla restaurace na několik let ostudným příkladem toho, jak lze dobrovolnou činnost nadšenců zneužít k vlastnímu komerčnímu cíli. Asi největší nepříjemností bylo, že si mnoho Náchoďáků myslelo, že zmíněnou restauraci vlastní Klub a že restaurace na provoz Březinky přispívá! Naštěstí restaurace vydržela jen několik let a pak byl její provoz ukončen.
Na jaře se Klub rozhodl vstoupit do jednání s VUSS Pardubice o možnosti převézt na N-S 81 Lom originální ocelolitinové dveře z čerstvě uvolněného objektu N-S 85 Montace. Klub bohužel neuspěl, protože dveře nečekaně z objektu zmizely. O této události informovala v místních novinách mluvčí náchodské Policie pprar. Eva Prachařová. Policie uvedla historickou cenu dveří 28 tisíc Kč, zloděj nebyl nikdy dopaden.
Poděkování za pomoc s tiskovou propagací Fort Expa patří tiskárně Fabián z Červeného Kostelce a vydavatelství Fortprint ze Dvora Králové.
V letních měsících došlo k přerušení přístupu návštěvníků od Dobrošova. Jeden z místních restituentů totiž zjistil, že lesní cesta vedoucí kolem jeho pozemku je vlastně na jeho pozemku a rozhodl se napravit chybu úředníků vzniklou chybným zaměřením v terénu uzavřením cesty. Lidé tak začali vstupovat na louku sousedního majitele, který rovněž svůj pozemek vehementně bránil. Naštěstí po několika dnech se situace uklidnila a přístup k Březince byl znovu obnoven dokonce s omluvou od zmíněného restituenta s tím, že nebylo jeho úmyslem poškodit naše klubové muzeum.

Březinku v tomto roce navštívilo 12940 návštěvníků, a bojovou ukázku dalších 3200 lidí. Na brigádách bylo odpracováno neuvěřitelných 6240 hodin, do provádění se věnovalo dalších 1412 hodin.