Kronika KVH Náchod - rok 1992

Rok 1992 byl v jistém směru přelomový. Aktivita KVH se rozjela naplno a v mnoha dříve nevídaných směrech. Zájmová činnost členů nebržděná žádnými ideologickými pouty rozkvetla jako jarní louka, v klubu se kromě bunkrologů začali prosazovat fandové přes vojenská vozidla, uniformy, část členů KVH zaměřila svou pozornost k staršímu období – k válkám prusko-rakouským. Taková šíře záběru se nedala udržet věčně a tak někteří členové brzy přejdou k jiným spolkům, nebo se po krátkodobém koketování s jinými zájmy vrátí zpět do široké betonové náruče bunkrologického muzejnictví.

Ale nepředbíhejme událostem, i na Březince práce rychle pokračovaly. Po dohodě s majitelem pozemku a na základě povolení náchodského Městského úřadu byl vykácen náletový porost včetně několika silnějších stromů v těsné blízkosti Březinky. Čížek společně s několika kolegy z klubu (Vlachem, Charvátem, Pražákem, Kaufmanem a dalšími) připravili do tisku první 16ti stránkovou brožurku o Březince a začali organizovat půjčky mezi členy KVH na její vydání, protože se nepodařilo získat žádné sponzory nebo inzerenty. Po dohodě s ředitelem Okresního muzea Dr. Sádlem byla připravena nová větev naučné stezky jdoucí z Dobrošova do Bělovse, členové KVH se zavázali připravit náplň pro tři nové tabule naučné stezky. Začalo se znovu jednat o možnosti zpřístupnit srub N-S 73 Jeřáb veřejnosti. Všechny tyto činnosti začaly být bržděny existencí KVH v rámci ATSČ (bývalého SVAZARMU). KVH neměl vlastní IČO, neměl vlastní právní subjektivitu, nemohl si bez nadstavbové organizace ani založit vlastní účet u banky. Proto se rozběhlo jednání s tehdejším předsedou ASTČ o vytvoření samostatného právního subjektu v rámci ASTČ nebo o úplném odtržení a osamostatnění KVH.

Koncem března se čekalo již pouze na příznivé počasí, aby mohla být zahájena betonáž pravého ucha objektu zničeného za okupace Němci a zabudování makety zvonu. Během března bohužel někdo ukradl z blízkého lomu zakoupená prkna na šalování, a tak se musela shánět nová. Do jara se zatím pracovalo na úpravách záhozu a úklidu okolí objektu.

Koncem května se pod vedením skupiny Charvát - Vlach – Čížek pokračovalo ve zdění cihlových příček v interieru objektu. Betonáž pravého ucha objektu proběhla ve dnech 10-14. srpna za účasti asi 15ti členů KVH včetně osazení plechové makety pancéřového zvonu. Největší zásluhy na dokončení betonáže měli podle kroniky Vlach, Charvát, Čížek, Štěpánek a Berka. Stavbu perfektně řídil Slavík. Nutno říci, že v té době byla Březinka prvním pevnostním objektem v ČR, který se pokusil o maketu zvonu. Bůh odpusť členům KVH dnes již odstraněnou nedokonalou maketu, která bohužel do budoucna našla mnoho následovníků i v době, kdy již existují metody citlivější a daleko věrnější. Ve své době ovšem maketování zvonu bylo něco naprosto převratného.

V květnu byla prostřednictvím Ireny Kaplanové tlumočena nabídka pana mjr. Vladislava Rulíška z Vojenského velitelství Střed v Olomouci na pomoc s plánovanou podzimní akcí od dosud existující pevnostní jednotky ze Znojma. Členové KVH se nakonec s ohledem na dobrou spolupráci s blízkou novoměstskou posádkou rozhodli nabízenou pomoc zdvořile odmítnout. Bohužel až do července nedala překvapivě novoměstská posádka žádný příslib a tak koncem července bylo písemně požádáno Velitelství Střed v Olomouci o pomoc pevnostní jednotky ze Znojma. Olomouc nakonec také odmítla, bylo již pozdě. Díky dobrým vztahům Šefránka s vojáky z Nového Města nad Metují nakonec tamější posádka pomoc přislíbila a ukázka mohla proběhnout. Před dvěma tisíci diváků svedlo lítý boj asi 14 členů KVH v dobových československých uniformách se 48 členy přespolních klubů vojenské historie v německých uniformách a střelby zajistilo 6 skutečných vojáků z posádky v Novém Městě nad Metují. Po „boji“ se v mnoha novinách vyrojila spousta kladných ohlasů na akci, krátké zpravodajství z akce odvysílala televize OK-3 a Březinka se objevila i ve vysílání Východočeského rozhlasu. Deník „Pochodeň“ například napsal: „Válka, v níž jsme pochopitelně vyhráli, …, přilákala už na první pohled daleko víc lidí, než zdejší slavnosti piva“. Vstupné se tehdy vybíralo pouze dobrovolné, což se bohužel ukázalo nedostatečné. Očekávaný příspěvek z akce ve prospěch budoucích rekonstrukcí se nekonal, naopak z vybraného dobrovolného vstupného musela být akce doplacena, některé náklady uhradili členové KVH. Přesto se již řada členů těšila na akci příští.

Před akcí spatřila světlo světa dlouho očekávaná brožurka o Březince. Bohužel tisk byl natolik nekvalitní, že KVH odebral pouze 300 kusů, tisk byl zastaven a zakázka zrušena. Tiskaři z Hronova nakonec byla zaplacena náhrada za přípravu publikace. KVH se propříště rozhodl spolupracovat na brožurce s Fortprintem ze Dvora Králové.

28. října se na Březince tradičně provázelo v dobových uniformách. Za zvuků polnice byla v ranních hodinách vztyčena československá vlajka a malá jednotka dobově oblečených vojáků ve vejčitých helmách vystřelila čestnou salvu. Nutno podotknout, že 74. výročí oslav založení společné republiky Čechů a Slováků proběhlo ve společném státě naposledy.

Rozvíjela se též spolupráce s jinými spolky. 9. května byla z Boudy dovezena maskovací síť, v květnu byl od Společnosti přátel čs. opevnění zakoupen starší vojenský agregát, který se bohužel ukázal jako nefunkční. Po akci na Březince se zástupci Společnosti přátel dohodli s členy KVH na koordinaci termínů akcí na Březince a Boudě, aby se vzájemně nepřekrývaly. 29.-30. prosince na pozvání Horáka navštívila Březinku dvoučlenná delegace z Maginotovy linie z tvrze Casso u Rohrbachu. Pánové Olivier Koch a Emmanuel Boyer se velmi rychle s členy KVH spřátelili a výsledkem bylo pozvání na příští rok do Francie. Na Silvestra pak odjeli posledním vlakem na půlnoční prohlídku tvrze Bouda.

Na výroční členské schůzi Vlach dle své přesné evidence oznámil, že bylo během roku 1992 odpracováno celkem 2633 brigádnických hodin. Byl také zvolen nový výbor ve složení Petr Charvát (předseda), místopředseda Jan Čížek, dále pánové Vlach, Berka, Beran, Fišer ml., Franc a slečna Kaplanová.

Z dalších akcí KVH:

Ve dnech 7.-9. května se člen KVH Mikeš zúčastnil oblečen do battledressu oslav osvobození Plzně. Stal se členem osádky historického vozidla Jeep Willys MB.
Čížek, Vlach, Slavík se jako první tři členové stali příslušníky 5. polního praporu myslivců z roku 1866. Družstvo myslivců se zúčastnilo připomínky bitvy u Chotusic, 27. června se na náchodském náměstí a následně u vojenského hřbitova za náchodským zámkem uskutečnil pietní akt a slavnostní nástup jednotek k uctění památky padlých ve válce z roku 1866. V dobových uniformách se přejíždělo i k dalším pomníkům a hřbitovům – do Vysokova, Václavic a Zliče. Organizátorem těchto akcí nebyl náchodský Klub vojenské historie, jen při organizaci pomáhal.
23. května se 15 členů KVH a + jeden host vpravilo do Josefova, aby na pozvání tamějších nadšenců prolezli část rozsáhlého podzemí pevnosti. Akce to musela být velmi náročná – podrobný zápis popisuje plazení, lezení, máčení se ve vodě a dokonce i ucpání jednoho kolmého výstupu z podzemí jedním z rozměrnějších členů KVH včetně popisu jeho následného vyprošťování. Závěr prohlídky bylo zcela pochopitelné osvěžení sodou, pivem a špekáčky „U kulaté báby“.
Práce na Březince značně omezily počet výjezdů do terénu. Dle výroční zprávy KVH se uskutečnil výjezd menší skupiny na Ostravsko, třikrát rovněž v menším počtu členové KVH vyjeli do Orlických hor. Jeden z členů KVH se sám vydal na Maginotovu linii a v listopadu také zastupoval náchodský KVH na tradičním setkání tehdy největšího bunkrologického spolku KVH Praha.