Kronika KVH Náchod - rok 1997

Po bouřlivém předcházejícím roce se rok 1997 zdá jako rekreační. Členové Klubu uskutečnili řadu výjezdů, práce na Březince úspěšně pokračovaly a zbyl čas i na občasná přátelská posezení. O pořádání bojových akcí najdeme v kronice pouze zmínku, že SBČS se rozhodl uspořádat akci na Dobrošově , ze které pro vytíženost armády při pomoci při katastrofálních povodních nakonec sešlo.

Klub hned v úvodu roku oslovil Obecní úřad v  Bartošovicích s nabídkou, že na vlastní náklady opraví poškozený pomníček člena finanční stráže Josefa Navrátila, který byl zabit při přestřelce s  Freikorpsem v září 1938 ve Vrchní Orlici. Záštitu nad opravou nakonec převzala Celní správa v Rychnově nad Kněžnou ve spolupráci s místním Klubem vojáků v záloze v Rokytnici v Orlických horách, ale aspoň se podařilo dění kolem pomníčku rozhýbat.

Začátkem roku se ve „Sdružení muzeí čs. opevnění“, jehož byl Klub zakládajícím členem, zrodil nápad, sezvat před sezonou kolegy z různých pevnostních muzeí na jedno místo, projít si blízká pevnostní muzea, vpodvečer se sejít u dobrého jídla a pití v nějaké blízké restauraci a vyslechnout pár zajímavých přednášek. Měla to být akce neveřejná, určená jen pro dobrovolníky a pracovníky pevnostních muzeí. Organizace prvního takového setkání se ujal za Klub Aleš Horák.

Na setkání Sdružení muzeí přijelo do Náchoda dne 15. března asi 90 osob z různých konců republiky – z  Darkoviček, K-S 5, Boudy, R-S 72, R-S 74, Haničky, R-S 90/I, Stachelbergu a mnohých dalších. Milým vzácným hostem byla paní Žižková, dcera gen. Krejčího (náčelník gen. štábu v roce 1938 – pozn. AH), která s manželem a ostatními účastníky absolvovala celý program a zanechala také zápis v klubové kronice. Poledním autobusem se účastníci nechali vyvézt z  Náchoda na Dobrošov, kde Okresní muzeum v Náchodě umožnilo mimořádnou návštěvu podzemí Dobrošova včetně výjimečně otevíraného srubu N-S 73 Jeřáb. Poté se šlo po linii na N-S 82 Březinka, kde se Klub pochlubil svými novinkami a také nastartoval již plně funkční elektrocentrálu. Část Klubu zavítala s pracovníky Arealu opevnění Darkovičky také na klubový řopík u Sněžného. Od 17.00 již všichni seděli v zapůjčeném sále v restauraci pod Montací , kde se rozběhl blok přednášek zaměřený především na pevnostní muzea a rekonstrukční práce. Hlavní program skončil až po 21.00., ale velká část účastníků se rozjela domů až před půlnocí.

Setkání bylo nečekaně úspěšné. Účastníci pěli ódy nad dobrým nápadem a aniž by to Klub tušil, stal se zakladatelem nové tradice, která se až dosud udržela. Původně se sice hovořilo o tom, že se setkání Sdružení muzeí bude konat jen příležitostně, ale od roku 1997 se setkání konalo každý rok vždy na jiném místě pod hlavičkou jiné pořádající organizace nebo muzea.

Koncem března se členové vypravili na objekty opevnění u Odolova . Začátkem dubna na Březinku došel z Paříže časopis „39-45 Magazine“, kde byla na několika stranách barevná reportáž z poslední akce na Březince. Autorem článku nebyl nikdo jiný než Olivier Koch z francouzské asociace provozující tvrz Casso u Rohrbachu . Článek byl doplněn mnoha fotografiemi z  interieru Březinky, na své si přišli i členové Klubu v dobových uniformách.

Pálení čarodějnic bylo více než úspěšné. Uvolněná atmosféra, hosté z jiných pevnostních muzeí, dobré jídlo a pití, to vše jakoby podtrhlo pohodu roku 1997.

Dne 8. května se členové Klubu v dobových uniformách vydali jako každý rok uctít oběti obou světových válek. V pátek, o den později, se konal Den otevřených dveří na Březince. Březinkou prošlo přes pět set dětí náchodských škol, členové Klubu je přivítali v dobových uniformách. Na den otevřených dveří se přijeli též podívat tři kolegové z francouzské tvrze Casso . Olivier Koch a Emanuel Boyer jen obdivně vzdychali nad tím, že Březinkou prošlo za den tolik návštěvníků, kolik jim projde tvrzí za celý rok.

V květnu se členové KVH zúčastnili akce Bahna u Strašic, zahráli si též v bojové ukázce pořádané Klubem vojenské historie Volduchy u cvičného srubu Jordán v Brdech. Cestou domů se zastavili v malém pevnostním skanzenu kolegy Jana Krinkeho ve Smečně.

V dubnu se na Březince objevila maďarská televize, která natáčela pořad o evropských opevněních. V červnu si Březinku přijela prohlédnout slavná kontroverzní režisérka Věra Chytilová, která zde později pro Českou televizi natočila část svého dokumentu „Jak se žije na bunkrech“. Spolupráce s paní Chytilovou byla opravdovým zážitkem pro všechny zúčastněné. Ačkoliv tomu zprvu nikdo nevěřil, podle vyznění dokumentu se podařilo pro bunkrologii získat i ji, byť se neustále dušovala, že všechny záležitosti spojené s vojenstvím a válkou jsou jí naprosto cizí.

V létě přijel na Březinku natáčet z České televize pan režisér Tomsa pořad Zjizvená tvář země. Dojmy z Březinky v tomto pořadu zcela zastínil svým vystoupením gen. Procházka, jehož vyprávění o minulém, současném a budoucím využití objektů opevnění se zapsalo zlatým písmem do dějin bunkrologie . Vystoupení pana generála tak pravděpodobně odstartovalo konec „bunkrologické kanceláře“ při Ministerstvu obrany, pověstné MO 62/70.

V létě se Klub vydal pomoci na Dobrošov, kde se správce rozhodl přemístit z N-S 72 Můstek část zachovalé vzduchotechniky (původně umístěné v objektu K-S 14 Cihelna) na N-S 73 Jeřáb. V Můstku vzduchotechnika velmi trpěla nadměrným návštěvním provozem.

Koncem června byl za pomoci Společnosti přátel československého opevnění Náchod vydána publikace Opevňování Náchodska , která se stala doslova bunkrologickým hitem. V novinách Mladá Fronta v příloze pro východní Čechy byla pravidelně zveřejňována informace o nejprodávanějších publikacích. Opevňování Náchodska se drželo v mnoha knihkupectvích na prvním místě žebříčku ještě dlouho do podzimu. Nezanedbatelná byla i reklama, kterou po knihkupectvích šířená publikace Březince přinesla.

Na podzim se jeden mlhavý pátek členové Klubu společně s kolegy z Boudy vydali v hojném počtu (11) do Francie vystavovat na Fort Expo na tvrz Michelsberg . Cestou se rozhodli využít pozvání německé skupiny spravující tvrz Siegfriedovy linie Gerstfeldhohe u Pirmasensu a navštívit tamní podzemní labyrint. Po celonočním řízení se výprava rozhodla využít získaný náskok ke kratičkému schrupnutí na lesním parkovišti kousek za Pirmasensem a po probuzení do mlhavého rána se všichni bohatě nasnídali. Jaké však bylo překvapení po příjezdu do Gerstfeldhohe , kde němečtí hostitelé připravili v podzemní klubovně pro členy klubu bohatou snídani. Němci předpokládali, že po celonoční jízdě budeme řádně vyhládlí a tak se stoly jenom prohýbaly. Jaké to pro ně bylo překvapení, když Češi přes neustálé pobízení ze všech lahůdek na stole jen uzobávali a odmítali stále nově donášené mňamky . Snaha neurazit nadšené hostitele nakonec zvítězila nad možnostmi trávicích ústrojí a tak všichni návštěvu u německým pevnostních kolegů odnesli totálním přežráním. Odpoledne se klubová auta přehoupla na francouzskou stranu hranice, kde jsme neplánovaně navštívili tvrz Simserhoff . Během prohlídky jsme byli mezi ostatními návštěvníky rozpoznáni jedním pracovníkem (tehdy ještě vojenského) muzea a přes naše protesty nám po prohlídce s omluvou vrátili vstupné. Navečer jsme nemohli nevynechat tvrz Casso , kde byl také domluven nocleh. Nedělní Expo se konalo na tvrzi Michelsberg a nutno říci, že se vyvedlo. Po zkušenostech z minulých let byla březinkovská výstava dobře připravena, propagační stánek doplnilo video ve francouzštině. Expo skončilo v 18.00. a pak již čekal jen noční návrat domů. Ráno již většina ospalých účastníků nastoupila do práce a své pomačkané obličeje zdůvodňovali svým šéfům v zaměstnání originální výmluvou, že o víkendu přece byli na výletě ve Francii!

Zdálo by se, že rok 1997 byl rokem výjezdů a společenských akcí. Kronika zaznamenává ještě spoustu dalších drobných výjezdů členů Klubu – na Králicko, Komáří vrch, do Belgie, Polska, Ruska a Finska. Doslova Klubovou senzací se stala svatba dvou členů Jana Dršky a Kateřiny Kačerové, kteří se nejen s celým svatebním průvodem zastavili na Březince, ale pozvali také členy Klubu na svatební hostinu. Členové KVH věnovali (kromě jiného) novomanželům pamětní železobetonový dort s armaturou místo svíček a ozdobený ostnatým drátem. Aleš Balcar též k zuřivosti jednoho ze sousedů restaurace provedl slavnostní výstřel z moždíře.

Nezastavily se ani práce na Březince. Začátkem roku se horečně pracovalo na dokončení strojovny, která se brzy stala jednou z nejobdivovanějších místností Březinky. Také expozice v ubikaci mužstva doznala značných kvalitativních změn. Pokračovalo se též na dokončení vnitřního vybavení pravého zvonu. Díky vzrůstajícímu počtu návštěvníků a tím i větší vytíženosti členů Klubu při provázení se nekonala velká letní brigáda.

Novinkou byly úpravy objektu N-S 81 Lom. Objekt byl vybrán nejen pro budoucí přemístění klubovny, ale též pro novou doprovodnou expozici. Postupně byl objekt se souhlasem Okresní vojenské správy vyčištěn, dozděny některé příčky, provedeny nezbytné nátěry a osazeny dveře.

Celkem za rok 1997 navštívilo Březinku 7100 osob, na rekonstrukci se odpracovalo 2494 hodin, odprovázeno bylo 715 hodin.

Na výroční členské schůzi ještě před hlasováním dobrovolně odstoupil z výboru Klubu Aleš Horák, který byl za svou účast ve výboru (údajný střet zájmů) kritizován některými členy Společnosti přátel československého opevnění, jehož byl zároveň jednatelem. Do nového výboru byli zvoleni tajným hlasováním Charvát, Vlach, Nývlt, Pištora , Drška, Šefránek a Balcar, předsedou Klubu se opět stal Petr Charvát, místopředsedou Jan Drška.

Silvestr na Březince se nesl v neobyčejně přátelském duchu. Klidný průběh roku jakoby potrhl uvolněnou atmosféru v Klubu, bez stresů a emocí. Silvestrovské veselí umocnila početná návštěva kolegů z Boudy, kteří se přijeli podívat na tradiční březinkovský ohňostroj a přiťuknout si šampaňským na další úspěchy ve společném bunkrologickém zájmu.