Kronika KVH Náchod - rok 2011

Tradičně proběhly silvestrovské oslavy – beze ztrát na životech a bez úrazu a kocoviny na Nový rok. Také několik grilovacích akcí, které v sezóně uspořádal Jarda Trojan, bylo bez chyby a přispělo k dobré náladě celého kolektivu. Totéž platilo i o dubnovém „pálení čarodějnic“.

Již na začátku roku se někteří členové klubu zúčastnili různých celostátních i regionálních propagačních akcí k povzbuzení turistického ruchu. Byly to postupně veletrh Regiontour v Brně, konference „Vojenské památky a cestovní ruch“ v Hradci Králové, setkání pevnostních muzeí se zástupci samosprávy ve spolupráci s o.p.s. Branka v Náchodě, veletrh Infotour v Hradci Králové a také setkání českých a polských organizací působících v oblasti cestovního ruchu ve Dvoře Králové nad Labem. Podařilo se při nich získat spoustu užitečných kontaktů a nezbývalo než čekat, zda tyto mnohdy až bombasticky pořádané akce přinesou do budoucna klubu také hmatatelné výsledky.

Protože na Vodě během minulé sezóny docházelo pravidelně k tomu, že zájemci o prohlídku interiéru si při pohledu na objekt zvenčí rozmyslili vstoupit dovnitř, bylo rozhodnuto, že se s omítkou musí něco udělat. Napřed ovšem probíhala úporná diskuze o tom, jak mohla původně vypadat barevná kamufláž. Protože na nejznámějších předválečných fotografiích vypadá objekt jako jednobarevný, bez kamuflážních skvrn na omítce, poshánělo se mnoho dalších starých fotografií, na kterých byla kamufláž aspoň trochu patrná a dělaly se i sondáže do zachovalých částí původní omítky. Nakonec se aspoň přibližně podařilo rekonstruovat původní barvy a jejich rozložení na stěnách. Po dohodě o této záležitosti oslovil klub několik stavebních firem. Vzhledem k tomu, že se jednalo o celkové omítnutí týlové stěny srubu, navíc s nutností odborného opravení časem již narušených částí betonu, nechtěli jsme to provádět amatérsky svépomocí. Ostatně členové své dovolené věnují hlavně provázení v letní sezóně, a tak by pro ně účast na takto rozsáhlé akci byla obtížná. Protože cenové požadavky oslovených firem byly přibližně stejné, byla zakázka nakonec zadána stavební firmě, ve které pracuje náš člen Michal Soukup. Díky jeho přítomnosti byla záruka, že se firma nepokusí práci ošidit. Během letní sezóny již nový „kabát“ objektu návštěvníky neodpuzoval. Navíc se barevná omítka natolik zalíbila jednomu radnímu v Náchodě, že nám zajistil od Města dotaci na více než polovinu požadované částky za práci.

V létě se podařilo osadit hlavní střílny na levé straně srubu. Původní kanónovou střílnu jsme dovezli v roce 2010 z Norska. Protože střílna pro kulometné dvojče k dispozici nebyla a ničit jiné objekty jejím trháním jsme nechtěli, bylo rozhodnuto o výrobě makety. Ta se díky Vláďovi Medkovi uskutečnila v třebechovické slévárně a to za sponzorskou cenu včetně zhotovení slévárenského modelu. Zpočátku byl problém se sehnáním originálního výkresu, ale i to se zdařilo. Obrobení odlitku pak opět sponzorsky zajistil Pavel Lach ve své „zbrojovce“.

Ačkoliv se vždy rozčilujeme, že je málo lidí na práci, na osazování střílen se jich sešel dostatečný počet. Michal Soukup použil část lešení, zbylého po opravě omítky a postavil plošinu nad diamantovým příkopem. Z ní šlo celkem přijatelně vybourávat velice solidně zazděné otvory po původních střílnách, čehož se s pomocí bouracího kladiva zhostili Pavel Dobrovolný, Míra Hájek, Martin Pištora a další. Mezitím Standa Zajíček očistil kanónovou střílnu od kusů betonu a Jardovi Martincovi se ji nakonec podařilo rozebrat, i když spojovací šrouby byly od letitého pobytu u moře perfektně zarezatělé. Další skupina v mezičase vyrazila pro trámy potřebné ke stavbě podpůrné konstrukce, na kterou se střílna při osazování měla zavěsit. Trámy poskytl Michal Soukup a bezproblémovou dopravu zajistil díky přesvědčovacímu umu Jardy Martince jeho známý pomocí traktoru s valníkem. Po vybudování podpůrné konstrukce se pomocí traktoru, kladkostrojů a lidských rukou podařilo několikametrákové kusy pancéřů nasunout do otvoru v boční stěně srubu a postupně i osadit. Nakonec se vyrobilo bednění a došlo k částečnému zalití střílny betonem. To jsme považovali za nejjednodušší záležitost, ale ve skutečnosti trvalo úplné zabetonování střílny několik víkendů, protože betonu bylo zapotřebí opravdu hodně.

Další víkend se podobným způsobem osadila střílna pro kulometné dvojče. Na konci léta se dodělala i omítka a barevné maskování a poté už vypadal srub směrem od hlavní silnice docela dobře. Pochopitelně se ale návštěvníci začali okamžitě ptát, kdy doděláme aspoň repliky pancéřových zvonů na koncích srubu a vybetonujeme roztrhané zdi kolem nich. Obvykle jsme je nabádali, ať nám seženou tak 200 000 Kč a my už to zařídíme. Zatím se ale k tomu nikdo neměl.

Díky nepřetržitému přesvědčovacímu úsilí Pavla Topky se průvodcovsky podařilo zajistit letní sezónu, takže až na malé výjimky byly ve všech třech objektech expozice otevřeny. Také rekonstrukční a údržbářské práce zdárně pokračovaly. Když jsme například celý loňský rok ukazovali turistům agregát bez rozvaděče, protože se stále řešilo, jak má replika dobového zařízení přesně vypadat, nevydržel to nestor klubu Petr Charvát. Měli jsme totiž stále rozvaděč od staré Slavie, který vypadal docela dobře. Pročež se rozhodl a s pomocí Jardy Martince ho namontoval na nové soustrojí, které bylo stále nefunkční. Oko turisty to potěšilo, fajnšmekr na opevnění (pokud to pozná) odpustil. Kolegovi Čížkovi se zase podařilo získat dvě pěkné repliky betonových protitankových „ježků“, které jsme umístili před vchodem u Vody jako reklamní poutač.

Aby ale vše neprobíhalo jednoduše, došlo během roku k několika nepříjemným událostem. Především zasáhl uprostřed hlavní sezóny v létě „boží posel“, jak by řekla babička Boženy Němcové. Za bouřky sjel jeden blesk po stromu sice spořádaně do země, leč odtud se prodral do kabelu elektrické přípojky na Březinku. A byli jsme bez proudu. Nouzově se zkoušelo provázet na srubu při petrolejkách. To nebylo k ničemu. Vidět moc nebylo a spáleným petrolejem páchl celý interiér. Elektromotor vzduchotechniky pochopitelně nemohl fungovat a aby se ventilátor roztáčel ručně, na to by srub musil mít skutečně kompletní osádku vojáků, kteří by se u klik ventilátoru pravidelně střídali. Také vysoušeče vzduchu byly mimo provoz. Narychlo se sjeli dobrovolníci na opravu kabelu. Přerušené místo pod ožehnutým stromem snadno našli. Země tam vypadala jako po výbuchu granátu. Kabel vykopali a opravili. Myslili jsme, že už to máme za sebou. Ale za pár dní začal vypadávat hlavní jistič před elektroměrem. Sice se nasadila jako záložní zdroj stará přenosná kilowattová centrála, ale ta už měla svá nejlepší léta za sebou, každou chvíli zlobila a nešlo s ní provozovat oba sruby. Bylo podezření, že je přepětím poškozený také elektroměr. Nechali jsme ho tedy vyměnit. Chvíli to zase fungovalo, ale po dvou týdnech se výpadky začaly opakovat. Aby se dalo provázet aspoň na Březince, seděli pak v následujících dnech někteří členové KVH vždy celý den dole na louce u elektroměrového rozvaděče, ušlechtile se nudili a přibližně vždy po čtvrt hodině natahovali vypínající hlavní jistič. Zatím jsme koupili novou moderní a výkonnější elektrocentrálu a ze zoufalství jsme najali specializovanou firmu na diagnostikování poruch. Ta našla místa na trase kabelu, kde byla poškozená izolace mezi fázemi a vznikly tam zkraty. I to se podařilo opravit, ale přitom Petr Vlach měřením zjistil, že celkový izolační stav kabelu je víc než mizerný a přípojka již dlouho nevydrží. Rozhodli jsme, že do příští sezóny musíme kabel vyměnit.

Mimo problémů s elektřinou se na nás na začátku léta snesla další nepříjemnost. Klubu přišel úřední dopis, že se v rámci zřizování územní ochrany evropsky významných lokalit musí vyhlásit celá řada chráněných oblastí. Jednu z nich si ekologové vymyslili právě u nás a ještě ji nazvali Březinka, protože náš srub leží zhruba ve středu „zvláště chráněného území“. Podmínky v těchto lokalitách navrhovali ochránci přírody skoro stejné jako v prvním pásmu národního parku v Krkonoších. Například tam měl platit zákaz vstupu do lesa, zákaz sbírání hub a také jakýchkoliv zásahů do půdy. Chodit by bylo možno jen pěšky po vyznačených cestách a ani majitelé pozemků by na ně neměli povolen vjezd. Mezi množstvím omezujících podmínek byly některé, které byly „selským rozumem“ nepochopitelné. Kupříkladu ekologové zakázali zimní přikrmování zvěře v krmelcích, které v této oblasti byly již desítky let. Zdůvodněno to bylo tím, že srnky budou způsobovat sešlap lesní půdy u krmelců a budou roznášet do okolí semena nevhodných travin.

Těmito zákazy by byli postiženi majitelé všech parcel nad Bělovsí a tak vypuklo velké vzbouření občanů, protože nové ochranné podmínky by mohly negativně ovlivnit cenu jejich pozemků. Začalo psaní protestů a nakonec se do Náchoda svolala schůze s pracovníky ochrany přírody Krajského úřadu. Zde ovšem úředníci tvrdili, že se s tím stejně už nic nenadělá, že by to musel odvolat Brusel a že občanům nezbývá, než se s tím smířit. Prý byl záměr vyhlášen už před několika lety a vyvěšen na úřední desce (což prý podle zákona stačí) a měli jsme si stěžovat tenkrát. Jen bylo přislíbeno, že se podmínky ochrany přírody trochu změkčí, ale stejně se bude muset o všechno žádat na Kraji a ten to může povolit, ale také nemusí.

Díky odvolání vypracovaném Pavlem Topkou jsme nakonec dosáhli toho, že provoz muzea nebude omezen, že kolem něj můžeme sekat trávu bez zvláštních povolení a přivážet k němu potřebný materiál. Vstup mimo cestu byl také povolen. I na houby se mohlo. O povolení se i nadále muselo žádat v případě pořádání hromadných turistických a kulturních akcí a pálení ohně, s čímž jsme se smířili. Na druhou stranu nás mohlo těšit, že díky rezervaci v budoucnu nehrozí vznik nové vilové čtvrti rozrůstajícího se Náchoda na stráních kolem srubu.

V rámci propagace našeho pevnostního skanzenu se Láďovi Čermákovi podařilo domluvit umístění informační tabule na náchodském nádraží, vybudoval se i poutač na parkovišti v Adršpachu, na našich internetových stránkách přibyla virtuální prohlídka Březinky a koncem sezóny přijela na Vodu také polská televize, která natáčí pravidelné česko – polské pořady o turistických atraktivitách v pohraničí. Stále se ale vleklo získání povolení k umístění reklamní tabule v Ratibořicích, o které s úřady bojoval Standa Zajíček, a směrových ukazatelů na silnici, o jejichž osazení zatím marně usiloval Láďa Čermák.

Po letech administrativy také konečně došlo na převedení N-S 81 a 83 na náš klub. Už na výroční schůzi v roce 2009 jsme myslili, že převod objektů je na spadnutí. Je vidět, že boží mlýny jsou proti úřadům expresní stroje.

Jako každoročně uspořádala klubová uniformovaná skupina pietní akty u pomníčků padlých v květnu, k výročí mobilizace v září a k 28. říjnu. Naši se také podíleli na bojové ukázce u řopíků ve Slavonicích.

Na podzim jsme si najali firmu, která s přispěním našich fyzicky ještě zdatných členů položila nový kabel elektrické přípojky na Březinku. Jarda Trojan se ujal své oblíbené úlohy kuchaře a všechny unavené a zablácené brigádníky i firemní zaměstnance zásoboval výtečnými teplými pokrmy. Nová přípojka byla na rozdíl od staré dostatečně dimenzovaná, díky čemuž se snížily ztráty a úbytky napětí.

Aby celá činnost našeho klubu nebyla jen o práci, naplánovali Standa Zajíček s Pavlem Lachem na září výlet na Atlantický val do Normandie. Všichni, kdo se zájezdu účastnili, si tam užili prohlídku jak velkých objektů, tak i různých těch německých betonových „hlídacích budek“ na pobřeží, většinou už podemletých mořem. Výletníci navštívili spoustu různých muzeí vylodění a prohlédli si i zbytky spojeneckého umělého přístavu u Arromanches. Prošli postupně všechny vyloďovací pláže a věnovali se tam pro nás suchozemce typickému sbírání škebliček. K tomu měli až neuvěřitelně pěkné počasí, s jakým ani v té roční době u Atlantiku nepočítali. Po celou dobu bylo krásně slunečno a teplo. Od baterie Todt si mohli přes Kanál pouhým okem snadno prohlížet „bílé útesy doverské“. Při návratu domů, kde bylo podstatně chladněji, měli hned u Rozvadova tendenci otočit auta a vrátit se k moři. Expedice se zúčastnili Standa Zajíček, Martin Pištora, Pavel Lach, Jarda Trojan, Vláďa Kruták, Petr Charvát, Pavel Dobrovolný, Petr Beran, Jirka Marks, Honza Neděla a jako hosté klubu Pepa Kučera a Martin Dubánek, který opět sepsal zábavnou cestovní zprávu. Jako expediční vozidla posloužil pronajatý Ford Tranzit a osobní automobil Pavla Lacha.

Další velká pracovní akce se rozběhla v listopadu na Březince. Naši kluboví estéti už dlouho ohrnovali nos nad zděnými příčkami, které jsme ve srubu v improvizovaných podmínkách začátku devadesátých let postavili, jak nejlíp jsme uměli. Nyní jsme se tedy rozhodli je zbourat a Michal Soukup slíbil v zimě postavit nové. Takže se (zatím jen u velitele a telefonisty) odmontovaly elektrické rozvody, v bojovém patře nádrže na vodu a potrubí vzduchotechniky a Pavel Dobrovolný se dvěma kamarády příčky vybourali. Dovnitř se začaly přinášet cihly, navážet písek a cement a naopak ven vyvážet hromady sutin. Z dříve dobře vyhlížejícího muzea se na zimu stalo staveniště.

Před prosincovou výroční schůzí podnikl klub výlet na Trutnovsko, kde si prohlédl rekonstruovaný těžký objekt T-S 63 u Zlaté Olešnice s čelní kanónovou střílnou a tvrz Stachelberg. Při hojné účasti cca 10 členů byl objednaný zájezdový autobus vítanou kratochvílí.

Výroční schůze se zúčastnilo 22 řádných členů, pět přispívajících a dva hosté. Hlasováním byli za nové řádné členy přijati Ivan Fuksa a Pavla Kudrová. Mezi přispívající členy byli na vlastní žádost přeřazeni František Štěrba a Jaroslav Trojan. Pro neplnění povinností člena bylo členství ukončeno Lukáši Měchurovi.

V roce 2011 navštívilo Březinku 6 500 lidí, muzeum na Vodě pak 4 200 návštěvníků. Oproti prvnímu roku provozu expozice na Vodě tak vzrostl počet jejích návštěvníků o více než tisíc, celková návštěvnost vzrostla oproti minulému roku o 820 lidí (na Březince jsme tedy zaznamenali mírný pokles). Na Lomu se i nadále vybíralo pouze dobrovolné vstupné, proto zde statistika návštěvnosti chybí.

Členové KVH ocenili Pavla Lacha za dlouhodobé sponzorování naší činnosti a také příspěvky Města Náchod na rekonstrukci omítky a propagaci muzea. Do výboru klubu byli pro příští rok již tradičně zvoleni Topka, Zajíček, Charvát, Čermák a Martinec. Předsedou byl zvolen Pavel Topka, který se již v minulých letech nejvíce podílel na řízení klubu a na veškeré administrativě s tím spojené. Místopředsedou se stal Petr Charvát, pokladníkem Stanislav Zajíček.