Kronika KVH Náchod - rok 2002

Rok 2002 byl ve znamení očekávání. Každému v Klubu bylo jasné, že převoz kanónu z Norska se může uskutečnit brzy, i když většina členů Klubu o možnosti získání kanónu stále ještě pochybovala. Klubu byl v té době přislíbena zbraň složená ze dvou kusů kanonů s výrobními čísly 320 a 322, což byla druhá serie, která se na opevnění nedostala. Když Norové zjistili, že je podle výrobního čísla v Čechách možné o kanónech lecos zjistit, již dříve Klubu zaslali čísla dalších dvou kanónů uložených v depozitáři a čekajících na umístění do norských vojenských muzeí – 172 a 173. Aleš Horák požádal o zjištění zbývajících dvou kanónů pány Dr. Eduarda Stehlíka a Martina Vaňourka až začátkem dubna, kdy se začalo jednat s Policií o výjimce. Odpověď přišla obratem nejprve od Vaňourka a krátce poté telefonoval překvapený Stehlík. Kanón číslo 172 byl totiž v roce 1938 umístěn na N-S 81 Lom a druhý kanón s výrobním číslem 173 byl původně umístěn na N-S 82 Březinka. To byl naprostý šok. Informace o kanónech z Náchodska nejdříve putovaly k těm, díky nimž vůbec akce kanón začala – pánům Mario Kiriakovi a Dušanu Žateckému. Bylo zřejmé, že se nabízí otázka, zda by nebylo vhodné požádat Nory o změnu, aby se na Březinku vrátil kanón původní, na kterém se vojáci na obranu republiky připravovali. Mario Kiriakov okamžitě kontaktoval zástupce norského muzea. Ti varovali, že tyto dva kanóny jsou uloženy v depozitáři ve zcela rozebraném stavu a že vůbec není jisté, zda jsou kompletní a zda je bude možné složit. Na druhou stranu Norové téměř okamžitě projevili pro změnu pochopení.

Narychlo byla svolána klubová schůze, její průběh byl velmi bouřlivý. Část členů nechtěla riskovat, že kanón bude neúplný a že se převoz díky změně výrobních čísel opět zkomplikuje a protáhne. Ostatní argumentovali tím, že nejde jen o kanón, ale i o příběh, a že chybějící součásti lze dodatečně vyrobit. Nepomohli ani dotázání zasvěcení mimokluboví specialisté a historici – i jejich názory se různily. Nakonec poměrně těsná většina rozhodla, že Klub bude usilovat o kanón, umístěný původně na Březince.

Nejprve bylo třeba splnit závazky Klubu vůči norské straně. Dne 21. ledna vyrazili dva členové Klubu David Franc a Aleš Horák s odtahovou službou do Českého Dubu, kde od společnosti CD Motor zakoupili pro Klub automobil UAZ 469. Protože se nejednalo o UAZ na první pohled právě v bezvadném stavu, bylo nutné provést rozsáhlé opravy. Členové Klubu Aleš Balcar a David Franc s vozidlem během jarních měsíců provedli pravý zázrak. V květnu se již UAZ blýskal jako kdyby sjel z výrobního pásu. Přestože vůz byl provozuschopný, nebylo možné ho převézt po vlastní ose a pro dopravu do Norska bylo třeba opět objednat odvoz. Klub předpokládal, že až se pojede pro kanón, cestou tam se odveze UAZ a zpět se naloží kanón, aby se doprava zbytečně neprodražovala. Jak naivní to byla představa!

Akce kanón brzy zasáhla zbytek členů Klubu. Po další bouřlivé diskusi se dohodlo, že Klub si přeje na Březince kanón neznehodnocený, protože v celé Evropě se těchto zbraní zachovalo do dnešních časů jen několik kusů. Bylo jasné, že se tím zkomplikuje jak umístění kanónu na Březince, tak jeho průjezd Evropou. Klub i Okresní muzeum v Náchodě tak vstoupili do jednání s Okresním ředitelstvím Policie, které muselo stanovit podmínky pro umístění kanónu na Březince, jeho zabezpečení proti zneužití a dokonce i schvalovalo způsob provázení v objektu včetně návštěvní doby. Členové Klubu starší 21 let museli složit zkoušky aspoň na sběratelský zbrojní průkaz, aby se mohli střídat ve funkci zbrojíře a zajišťovat provázení na Březince. Klub sám musel získat tzv. zbrojní oprávnění. I na kanón došlo ! Protože některé díly musely být vyjmuty a uloženy v trezoru v Náchodě, bylo nezbytně nutné nechat vypracovat pro Policii posudek od AČR, bez kterých součástek kanón není schopný střelby. Tohoto úkolu se nakonec zhostila Vojenská akademie ve Vyškově až v létě v roce 2003. Z tohoto důvodu byl kanón prvních několik měsíců vystavován bez celého závěru.

Čím více přibývalo nejrůznějších dokladů nutných k povolení dovozu kanónu, tím bylo jasnější, že by bylo vhodné požádat nějakou firmu, která má z podobnými akcemi zkušenosti, aby kanón nakonec díky nezkušenosti Klubu při nějaké byrokratické chybě neskončil někde zabavený na policii během převozu. Nešlo jen o dovozní a vývozní povolení, ale též o průjezd sousedními evropskými státy. Klub se nakonec rozhodl požádat o pomoc firmu ARMS Moravia, která nakonec dopravu kanónu pomohla za „drobnou provizi“ vyřešit.

1. června byla mezi Klubem vojenské historie Náchod, Norským muzeem pobřežního dělostřelectva v Oslu a Okresním muzeem Náchod uzavřena smlouva o výměně exponátů. Přestože ihned poté byl osloven ARMS Moravia s žádostí o převoz, jednání o dovozu se protahovala, protože s převozem střelbyschopného kanónu pro civilní muzeum neměly úřady žádné zkušenosti. I když si norská strana přála výměnu uskutečnit do 30. září, české úřady vystavily dovozní povolení až v druhé polovině října. Navíc ARMS Moravia teprve v říjnu oznámil, že není schopen do Norska dovézt vozidlo UAZ, protože na to nemá patřičnou licenci. UAZ nakonec vezl Klub sám na svoje triko. V pátek 25. října byly na celnici v Náchodě – Bělovsi vyřízeny patřičné doklady a UAZ mohl v neděli 27. října na plošině odtahové služby vyrazit do Norska. Za Klub byli v doprovodném vozidle vysláni Aleš Horák a nečlen Petr Švarc, kterému patří poděkování za zorganizování přepravy UAZu do Norska. V Norsku Aleš Horák díky vydatné pomoci a skvělé přípravě Maria Kiriakova předal vozidlo norské straně včetně dvou dohodnutých schránek na munici, modelu Březinky zhotoveného Pavlem Andělem a několika dalších drobností dohodnutých při návštěvě Norů v Náchodě.

Kanón měl vyrazit na cestu do Čech 20. listopadu lodí Deneb z Osla. Nepříznivé počasí způsobilo, že loď neodplula. Protože norská přístavní správa nechtěla mít kanón přes noc v přístavu, putoval ještě jednou zpět do vojenského skladu do hor za Oslo. Druhý den již pečlivě zapečetěný kontejner odplul lodí do německého Bremenhavenu. Tam byl 23. listopadu přeložen na vlak a 26. listopadu již uháněl do Drážďan. Zde byl přeložen na kamion, který ho měl 28. nebo 29. listopadu dovézt až na celnici do Náchoda-Bělovse. Zde každý den od 28. listopadu hlídkovali členové Klubu, protože bylo nařízeno od Policie přepravit ihned po celních procedurách kanón na Březinku, která byla pro umístění kanónu schválena, pečlivě připravena a dle požadavků Policie zabezpečena. Členové Klubu si vybírali dovolenou a jen s hrůzou sledovali oblohu, ze které se dle předpovědi počasí každý den měl začít sypat sníh, což by s přepravou kanónu nahoru na Březinku mohlo způsobit velmi nepříjemné potíže. A kanón nejel ! Nikdo netušil, že kamion s kontejnerem trčí před celnicí na Cínovci, neboť díky probíhajícímu zasedání NATO v Praze byl zakázán dovoz zbraní do republiky. Konečně ráno 2. prosince se všichni dočkali. Kanón prošel v Náchodě-Bělovsi celnicí, od dopravce ho převzal ARMS Moravia, od ARMSu Moravia okamžitě za Okresní muzeum ředitel dr. Sádlo a od něho obratem Petr Charvát za Klub vojenské historie. Před polednem již před Březinkou z vozidla V3S členové Klubu nadšeně skládali hromádky šrotu, které se znovu měly stát tím kanónem, který plus mínus nějaký ten den před 64 lety byl z Březinky odvezen. Celé odpoledne se členové Klubu nadšeně přehrabovali v jednotlivých dílech a prováděli inventuru součástí. Během odpoledne se na Březinku začal tiše sypat dlouho očekávaný sníh…

Ale nejen kanónem šuměl klubový život. V zimě konečně bylo možné pokračovat v rekonstrukčních pracech, neboť v letních měsících tomu bránily davy návštěvníků. Do levé části horního patra byly nastěhovány dvoumetrákové repliky nádrží na vodu a začalo se pracovat na rozvodech vody. Vláďa Medek vyrobil skvělou repliku skříňky na umístění vařiče, do níž byl skutečně dobový vařič získaný od jednoho z pamětníků umístěn. V lednu se oteplilo a tak téměř jarní počasí využili členové Klubu k pracovnímu posezení před Březinkou při konzervování klubových sbírek zbraní, uvnitř bylo totiž chladněji. Pokračovaly práce na levé střelecké místnosti. Byla vyrobena kopie dveří do levé střelecké místnosti, aby se zamezilo případnému nekontrolovanému vstupu návštěvníků. Tradiční neoblíbené natírání podlah na Březince bylo umocněno nutností přetřít ošlapané podlahy i na sousedním objektu N-S 81 Lom.

Dne 16. února se členové Klubu byli podívat v dosud uzavřeném objektu N-S 84 Voda, který doposud sloužil pro civilní obranu. Ke členům Klubu se připojili zvědaví kolegové z OP-S 25 a z T-S 26, kteří přijeli do Náchoda na pracovní schůzku Sdružení muzeí čs. opevnění.

V březnu se část členů Klubu vypravila na německé pevnůstky do Orlických hor. Cestou domů se zastavili na K-S 5 a K-S 8. Na obou objektech byli vřele přijati. Na K-S 8 všichni natolik obdivně obcházeli škodovácký agregát, že průvodce dokonce nabídl, že zajede pro naftu, aby ho viděli v chodu. Nutno říci, že škodovácký motor byl v roce 1938 též na Březince, takže ho muzeu v K-S 8 bylo možné jen obdivně závidět. Na K-S 5 členové Klubu okukovali maketu dalšího zvonu, kterou K-S 5 zhotovila „ březinkovskou “ metodou. Dlouhá diskuse se rozpoutala v interieru objektu, kde se opět expozice rozrostly.

Početnější klubová výprava v počtu 8 členů využila koncem března pozvání do Josefova k prolézání běžně nepřístupných podzemních prostor. Díky odbornému výkladu mohli především mladší členové Klubu proniknout do tajemství starších opevňovacích systémů.

6. dubna se po několika letech vrátilo do Náchoda setkání Sdružení muzeí čs. opevnění. Náchodský Klub sice oficielně akci zaštítil a pomohl zorganizovat, ale Březinka tentokrát byla nabídnuta k návštěvě až po skončení setkání v neděli. Klub se dohodl s několika začínajícími skupinami v blízkém okolí Náchoda, aby otevřeli jimi spravované objekty ostatním nadšencům a pochlubili se svou prací na ještě nedávno opuštěných a zdevastovaných objektech. Poděkovaní za pomoc s přípravou patřilo Davidu Benešovi, předsedovi Klubu vojenské historie Odolov (T-S 26), který si vzal na starosti organizaci procházky Jestřebími horami. Asi 80 dobrovolníků z pevnostních muzeí z celé republiky ráno v 10.00. vyrazilo připraveným autobusem k návštěvě N-S 85 Montace, který začal obhospodařovat nově zřízený Klub Montace. Autobus pak přejel na Odolov, kde účastníci navštívili kolegy v T-S 27 a v T-S 26. Posledním navštíveným muzejním objektem byl T-S 20 Pláň, kde účastníky setkání čekala výstava uniforem a výstroje našich i zahraničních armád. Přednáškový večer byl pořádán v sále restaurace ve Chlívcích, odkud se po dobře stráveném večeru (a noci) účastníci rozešli až k ránu. Zkrátka jako vždy, setkání dopadlo skvěle. Spokojená byla i paní hostinská, která ač velmi unavená, ochotně po celonoční štrapáci nachystala posledním několika desítkám bunkrologů ráno snídani.

Poslední dubnový víkend se Standa Zajíček s Mirkem Hájkem rozhodli, že najdou vnější vyústění kabelových vstupů do N-S 81 Lom, aby tudy bylo možné protáhnout hadici od čerpadla ze studánky. Díky pomoci dalších členů Kubečka, Habady, Tomáše, Topky, Prázy, Nývlta a Soukupa se podařilo vyhloubit před objektem jámu hlubokou 2,5 metru . Když narazili na kámen a roura nikde, Standa Zajíček skočil do výkopu a vztekle začal kopat. Tu Michala Soukupa napadlo, že půjde z vnitřku objektu do roury troubit na trubku. Ukázalo se, že Standa kopal do správného místa, neboť v místě kopání se troubení ozývalo nejsilněji. Druhý den se rourou prostrčila hadice a hned se začalo se zahazováním. Dnes není po výkopu ani památky.

Tradiční setkání na čarodějnice zpestřil „tatík“ Vyšohlíd skvělým gulášem Následující den se však všichni dozvěděli smutnou zprávu, trochu staršího data. Ve čtvrtek 28. dubna byl v centru Náchoda sražen projíždějícím automobilem jeden ze zakládajících členů Klubu Jiří Štěpánek a nehodu nepřežil. Do paměti členů Klubu se vryl především svou pomocí s ideovou a technickou realizací maket zvonů, na mnoha klubových fotografiích je zachycenou jeho soukromé vozidlo při nezištné dopravě čehokoliv na Březinku. Výčet jeho pracovních zásluh by mohl být daleko pestřejší, ale řekněme jen „Čest jeho památce“.

2. května se uniformovaná jednotka zúčastnila historické jízdy mobilizačním vlakem. Jízda byla připravena Železničním muzeem v Jaroměři, nálada byla skvělá. Tentýž den překvapivě navštívil Březinku vzácný host z Velvyslanectví Ruské federace, pan Valerij Artemiev. Nadšeně si prošel Březinku, do kroniky zapsal nádhernou úhlednou azbukou následující text: „Děkuji všem lidem, kteří dělají mnoho proto, aby uchovali historii pro následující pokolení“.

8. května přijel v doprovodu své manželky do Náchoda na pozvání Klubu 106 letý František Vocásek, poslední žijící legionář. Pan Vocásek nejprve doprovodil uniformovanou skupinu KVH Náchod při tradiční vzpomínce na padlé ve 2. světové válce u náchodských a běloveských pomníků. Odpoledne ho na Březinku dopravil Lukáš Smrček svým vozidlem, protože výstup k Březince by již byl pro starého pána příliš náročný. Březinku pak k velkému překvapení členů Klubu prošel pan Vocásek celou zcela bez problémů. Následná beseda se díky skvělému téměř letnímu počasí odbývala před Březinkou. Pochvalu za skvěle zorganizovanou besedu si zasloužil František Habada.

V květnu se členové Klubu vypravili na akci do Darkoviček. I když původně měli v úmyslu jen přihlížet, na žádost pana Poláška pomohli s průvodcováním na MO-S 18 Obora. Obdiv si získal především nově instalovaný protitankový kanón ruské výroby, který jakoby z oka vypadl naší L1.

Koncem června byla uniformovaná jednotka KVH Náchod požádána, aby se zúčastnila pietní akce v Bohdašíně a v Končinách u Červeného Kostelce, kde se v jedné z chalup v červnu 1942 ukrýval parašutista Potůček, člen výsadku, který provedl atentát na Heydricha. Jako akt odvety nacisté vyvraždili rodinu Burdychových a v Pardubicích poté popravili další místní vlastence z řad Sokolů a odboje.

V létě pokračovaly práce na přívodu vody pro N-S 81 Lom. Komando ve složení Vlach, Soukup, Hájek, Nývlt, Martinec a Marks kopalo celý den jámu do skály, aby připravili u pramene prostor pro osazení tří betonových skruží jímky, která měla zajistit pro N-S 81 Lom dostatečné množství vody. Samotné osazení skruží prováděla čtyřčlenná skupina ve složení Trojan, Zajíček, Štěrba a Pištora o den později.

V červenci se podařilo ve spolupráci s nakladatelstvím Fortprint vytvořit novou kolekci čtyř pohledů, na kterých zazářila v akci především Uniformovaná jednotka. Mezi pohledy byl i první z N-S 81 Lom.

O prázdninách se podařilo konečně po dvou letech za Březinkou nainstalovat pancéřovou závoru ze Žďárek. Ve volných chvílích ji smontoval hostující „tatík“ Vyšohlíd. K manipulaci s těžkými kusy mazaně využíval fyzicky zdatné návštěvníky, které překvapivě očividně těšilo, že i oni mohou Březince pomoci prací.

14. září se po letech znovu otevírala zrekonstruovaná Jiráskova chata na Dobrošově. Protože k Jiráskově chatě měla vztah i prvorepubliková armáda, u slavnostního otevření pochopitelně asistovala uniformovaná jednotka. Na požádání Klubu českých turistů náš Klub zajistil na vyhlídkové věži průvodcovskou službu, čehož se zhostila uniformovaná skupina a Aleš Horák.

Na výroční členské schůzi v prosinci byly na návrh Jana Čížka vytvořeny nové kategorie členství: čestný člen a přispívající člen. Kategorie přispívající člen byla určena pro členy, kteří nemají čas dlouhodobě se věnovat klubové práci, nemohou jezdit na schůze a nevykazují žádnou činnost ve prospěch Klubu. Do kategorie přispívající člen okamžitě radostně a s jistou úlevou přešlo 7 členů, kteří tak nepřišli o členství v Klubu. Na čestného člena byli navrženi in memoriam Zdeněk Pražák, Emil Klesl, Petr Španiel a Jiří Štěpánek. Na schůzi též byly oceněny zásluhy Maria Kiriakova na získání kanónu a jednomyslně byl jako čestný člen přijat do Klubu. Na výroční členské schůzi bylo přítomno 29 členů. Tajnou volbou byl pro rok 2003 zvolen výbor ve složení Horák, Charvát, Vlach, Nývlt a Zajíček. Výbor ze svého středu vybral za předsedu Petra Charváta.

V roce 2002 navštívilo Březinku 17580 návštěvníků, tedy asi o 2000 méně než předchozí rok. Na rekonstrukci bylo odpracováno „jen“ 4392 hodin, do provádění bylo věnováno 3060 hodin.

Před vánoci došlo Klubu pozvání od přátel z Belgie a Francie k návštěvě jimi spravovaných objektů. Čtyřčlenná skupinka zástupců Klubu mezi Vánoci a Silvestrem vyrazila na návštěvu na Aubin Neufchateau do Belgie a na tvrz Casso do Francie. Přijetí bylo vlídné, program bohatý. Asi nejvíc se vrylo do paměti veselé půlnoční startování pevnostního agregátu na tvrzi Casso, kde si rozveselení francouzští bunkrologové spolu s českými kolegy navzájem prokazovali, že přes bunkry najdou vždy společnou řeč.

Kanón byl na Březince, ale bylo třeba ho smontovat a slavnostně odhalit. Do Nového roku 2003 vstupovali členové Klubu tradičním silvestrovským ohňostrojem u Březinky s obavami, ale s jedním velkým splněným přáním…