Kronika KVH Náchod - rok 2009

V lednu a únoru se konečně podařilo přestěhovat starý agregát ze strojovny a nastěhovat tam nový. Motor byl sice zakoupen už v roce 2005, ale pořád se přemýšlelo, jak provést stěhování a nic se nedělo. Věděli jsme, že kdysi, když se původní agregát s motorem Slavia stěhoval po schodech dolů do strojovny, s tím byla spousta práce. Teď se měl naopak vynést nahoru a nám pár let věku přibylo. A dolů se měl nastěhovat stroj, který je větší a těžší. Nakonec to Jarda Martinec nevydržel a stěhovací akci zorganizoval během jednoho odpoledne. Předtím však nainstaloval nad schodiště traverzu pro zavěšení jeřábové kočky. A najednou to šlo, i když i tak to dalo zabrat. Stroje se při tom nepoškodily a nikdo nebyl zraněn, což je nutno hodnotit jako plus. Bohužel již při odmontování starého soustrojí vloni se přišlo na to, že svorníky v betonovém podstavci a beton sám mají svá nejlepší léta za sebou a že je nutno prakticky rozmlátit starý podstavec a pak tam solidně zabetonovat svorníky nové. Tím se vše značně zdrželo, než se mohla usadit nová fréma, kterou dodala Lachova „zbrojovka“. I stalo se, že nový agregát zůstal stále složen na podlaze a čekal na namontování. Stará Slávie se zatím uklidila do výklenku u vchodové střílny a nevědělo se, co s ní dál podniknout.

V zimě se taky podařilo konečně po několika sezónách znovu natřít ošlapané podlahy na Březince.

V dubnu se pořádaly hned dvě společenské akce. Jednak Jarda Trojan chtěl nemocnému předsedovi, milovníku dobrého jídla, udělat radost a uspořádal na Lomu velkou hostinu. Další týden pak byly tradiční čarodějnice. Po předchozím přesycení na grilovací akci byla účast na čarodějnicích poněkud slabší, ale soudek byl a zábava taky dobrá.

8. května uniformovaná skupina uspořádala tradiční pokládání věnců a květin u pomníků a pamětních desek padlých ve druhé světové válce v Náchodě. Mimo obvyklý program se tentokrát jednotka zastavila i v Hrašeho ulici u pamětní desky strážníků, kteří byli zabiti Němci za protektorátu.

V květnu také předseda Aleš Horák podepsal s AČR smlouvu o bezplatném převodu N-S 79 Hrobka na náš klub. Myslili jsme, že tím je už vše hotovo, ale pak se zjistilo, že to musí ještě potvrdit Ministerstvo financí a tam se smlouva nějak zasekla. Po opakovaných telefonických dotazech Standy Zajíčka u armády i ministerstva vyšlo najevo, že ji na ministerstvu nemohou najít. Nezbývalo než doufat, že se náhodně vynoří z nějakého spodního šuplíku a že na ni nějaký úředník otiskne příslušné razítko.

Prakticky od začátku roku se pracovalo na vytvoření okruhu Naučné stezky po opevnění od Bělovse přes Březinku na Dobrošov a zpět. Bylo to na přání Města, které to taky financovalo, i když přitom využilo nějaké granty z programů EU. Ideovou náplň informačních tabulí měl zajistit náš Klub. Celou tuto akci už vloni inicioval a na Městském úřadu dohodl Aleš Horák. Na přípravě pracoval Aleš s Láďou Čermákem, ale podíleli se i naši jazykoví experti Pavel Topka s Edytou, a to hlavně vylepšením cizojazyčných verzí, které Město dalo stvořit nějakým (ne)odborným překladatelům za úplatu. Za odměnu za náš podíl práce měl klub dostat pro své účely tři tabule pro reklamu Březinky a Vody. Ale díky tomu, že příslušná pracovnice na Městském úřadu to brala poněkud příliš sportovně, se stalo, že když byly tabule hotovy a osazeny, přišlo se na to, že jsou na nich špatně uvedena loga sponzorů. Na tom jsme neměli sice žádnou vinu, ale tabule se musely demontovat, nechat opravit a zaplatilo se to z peněz na tabule pro klub. Takže jsme nedostali nic. Navíc jsme potom zjistili, že poslední jazykové úpravy textu už výrobce neakceptoval, takže jsou tam občas v češtině i angličtině a polštině pěkné nesmysly. Poslední tabuli u Lomu, kde se do nekonečna řešilo, kde ji postavit, aby nevadila fotografování srubu, jsme instalovali svépomocí až v listopadu.

Během roku se intenzivně pracovalo na Vodě. Nejvíc času tomu věnovali Michal Soukup na zedničině a přípravě expozic a Slon na elektroinstalacích. Obavy, zda jsme schopni v omezeném počtu stárnoucího členstva vykopat příkop pro novou elektrickou přípojku, vyřešil elegantně Michal zajištěním bagru. Vytvořit pár desítek metrů rýhy pro kabel byla pro bagr v písčité půdě hračka. Horší to bylo, když se začala hloubit jáma ke kabelovému vstupu do srubu. Věděli jsme, že srub byl postaven v roce 1937 bez spodního patra kvůli vysoké hladině spodní vody v okolí a byli jsme na to připraveni – měli jsme vypůjčené výkonné čerpadlo. Když se třímetrová jáma vyhloubila, začala se okamžitě plnit vodou. Leč k našemu zděšení vypůjčené čerpadlo nefungovalo. Prekérní situaci pohotově vyřešil bagrista. Vodu začal vybírat lžící bagru a pak se do jámy spustil Michal, aby provlekl trubkou vstupu dovnitř konec kabelu. Zjistil však, že v trubce je už od doby stavby natlučen poloshnilý dřevěný špalek, který se musil vysekat. Mezi tím se jáma opět plnila vodou, takže vybírání se několikrát opakovalo. Pak už bylo protažení kabelu procházkou růžovým sadem, ačkoliv z roury začalo vytékat nějaké černé smrduté bahno, které růže vůbec nepřipomínalo a zapatlalo i ty, kteří tahali za kabel uvnitř srubu.

V červnu se opět angažovala klubová uniformovaná skupina na celostátní akci Bahna, aby se revanšovala kolegům z Muzea na demarkační čáře v Rokycanech, kteří nás v minulém roce při FortExpu podpořili svou technikou. Naši členové se zúčastnili jako pěší družstvo dvou bojových ukázek – „Boje na Podkarpatské Rusi 1939“ a „Karpatsko-dukelská operace 1944“. Hoši si tam pěkně „zaválčili“, aniž někdo z nich při pobíhání mezi jedoucími tanky přišel k úrazu.

I tento rok chtěla frakce milovníků velehor uspořádat výpravu na LO v Krkonoších v úseku Kotel. Standa Zajíček musel opět získat od vlády povolení ke vstupu do národního parku. Po předchozích zkušenostech podal žádost s ještě větším předstihem, ale situace se opakovala a povolení došlo den před žádaným letním termínem. Horalé Zajíček, Vlachovi, Slon, Beran, Nývlt a Pištora tak musili 25. července vyrazit i za krajně nepříznivého počasí, což si také na hřebenech v dešti, zimě, vichřici a mlze náležitě vychutnali. Pro zoufalé povětrnostní podmínky musili nakonec plánovanou trasu poněkud zkrátit. Těšili se však, že mají povolen ještě jeden termín na podzim, kdy snad bude lépe.

Během roku se zdravotní stav našeho předsedy Aleše Horáka bohužel stále zhoršoval. Snažili jsme se mu doma co nejvíce pomáhat, ale nakonec již dosáhla nemoc takového stupně, že musil být převezen do hospicu Anežky České v Červeném Kostelci, kde se o něj vzorně starali. I tam ho skoro denně někteří z nás chodili navštěvovat a přijížděli za ním i různí jeho další přátelé a bývalí kolegové ze zaměstnání. 23. srpna postihla náš Klub sice očekávaná, ale přesto krutá rána. Aleš Horák, náš kamarád, předseda a hlavní manager všech klubových akcí, zemřel. Měl sice krásný pohřeb s účastí spousty bunkráků, ale to už nepomohlo ani jemu, ani nám.

Po pohřbu jsme se všichni sešli na Lomu a při dobrém jídle a pití na Aleše vzpomínali. Pak nás ovšem čekala akce Kulový blesk, protože veškeré Alešovy bunkrologické sbírky, kterých měl doma plno, bylo nutno někam odstěhovat. Vždycky, když už jsme myslili, že jsme odvezli všechno, tak se našla další místnost, kde toho byla zase hromada. Proto stěhování probíhalo asi natřikrát. Největším problémem pak bylo převezení poválečného protitankového pevnostního kanónu, kvůli kterému jsme nakonec musili rozebrat kus plotu. Kanón se podařilo ustájit u Petra Vlacha ve skladišti, některé větší věci u Jardy Martince v dílně a ostatní hory archiválií a materiálu zaplnily jednu místnost a sklep v bytě místopředsedy Petra Charváta. Naštěstí v listopadu Jarda vyrobil a na Lomu v klubovně nainstaloval nové uzamykatelné skříně. Po zaevidování veškeré unikátní literatury se ji podařilo na Lom převézt a uskladnit. Hromadu poválečných přileb a plynových masek, které jsme našli na půdě, jsme pak v příští sezóně za dumpingové ceny rozprodali turistům na Lomu, protože pro účely klubu se k ničemu nehodily. A v Náchodě bylo asi pozdvižení, když tam docházeli turisté z Březinky, vedoucí za ruku svá pacholátka s hrdě nasazenou plynovou maskou nebo s plechovým „blembákem“ na hlavě.

Vedení klubu nastaly po Alešově smrti krušné chvíle. Zjistili jsme, že na administrativní a organizační práci, kterou Aleš zvládal takříkajíc levou zadní, musí teď spolupracovat nejméně čtyři z nás. Navíc nám pár měsíců trvalo, než jsme se za pomoci klubového archivu zorientovali ve všech probíhajících akcích a klubové administrativě.

Další výjezd měla na podzim uniformovaná skupina. Na přání Opaváků jeli (opět na revanš za pomoc při loňském FortExpu na Březince) podpořit bojovou ukázku v Milostovicích jako kulometný roj. Stěžovali si jen na poněkud bahnitější terén bojiště a ani kulomet si moc nezastřílel kvůli selhávající munici. Ale jinak vládla s bojovou ukázkou spokojenost.

„Velehorská frakce“ uskutečnila 19. září druhý povolený výlet do Krkonoš. Ačkoliv se ani moc nedoufalo, že na podzim chytnou lepší počasí než bylo v půli léta, tentokrát se to kupodivu podařilo. Bohužel nemohl jet Míra Hájek řečený Slon, takže vyrazili jenom v šesti. Nejen že absolvovali prohlídku linie lehkého opevnění, ale navštívili i dosud dobře patrné výkopy pro těžké objekty KrK-K-S I a KrK-K-S II. Mimo to se mohli nerušeně kochat nádhernou přírodou a pořídit spoustu pěkných fotografií.

Dne 20. září neopomněli příslušníci uniformované skupiny opět objet všechny pomníčky padlých strážců hranic v září 1938. Pietní akty proběhly v 11 hodin u pomníku dozorce finanční stráže Josefa Navrátila ve Vrchní Orlici, ve 14 hodin u pamětní desky vojína Daniela Bally v Hodkovicích, ve 14:30 u pomníku dozorce finanční stráže Františka Opočenského v Petříkovicích a v 17 hodin u pamětní desky strážmistra četnictva Eduarda Šimana na celnici na Pomezních Boudách.

Protože jsme přišli o Aleše, který organizoval klubové výjezdy, vzal na sebe tento nevděčný úkol Standa Zajíček a naplánoval s Martinem Pištorou na konci září výjezd na severní část Maginotovy linie ve Francii. Jeli v šestičlenné sestavě Standa Zajíček, Martin Pištora, Petr Beran, Jarda Martinec, Jirka Marks a Honza Neděla. Při návštěvě Francie je na své „chatičce“ přivítal i náš dlouholetý francouzský přítel Olivier Koch, který si už před lety koupil rekreační domek, postavený na stropnici samostatné kasematy. Mohli tam aspoň jednou přespat a prohlédnout si Olivierovy sbírky v kasematě. Všem zúčastněným se výlet líbil a my ostatní jsme se z vyprávění dozvěděli, jaký je současný osud francouzských tvrzí. Aby se francouzská armáda nemusila o opuštěné tvrze starat a vyhnula se tak odpovědnosti za úrazy zvědavců, kteří do nich vlezou, začala vchodové objekty zcela zavážet zeminou. Za několik let tak již zbude z „Maginotky“ jen pár tvrzí, které slouží jako muzea.

V listopadu proběhly oslavy čtyřicátin dvou Mírů – Macháněho a Slona. Pěkně jsme se na jejich účet najedli a napili.

Stále se v každé volné chvíli intenzivně pracovalo na Vodě, abychom ji mohli na jaře následujícího roku představit veřejnosti, jak bylo dohodnuto na srpnové schůzi. Michal Soukup vytvářel dioramata a velkou výstavku, která má ukázat historii československé armády od doby čs. legií až po odboj za druhé světové války. I ostatní členové klubu přiložili ruce k dílu. Předsevzetí, že v roce 2010 zpřístupníme toto muzeum veřejnosti, začalo vypadat reálněji.

Protože po celou turistickou sezónu Lom slouží nejen jako muzeum, ale i jako klubová základna, kde přebývají dojíždějící členové klubu, musili jsme se po několika letech v listopadu pustit do značně neoblíbené práce. Čistička odpadních vod OMS se začala zanášet. Bylo nutné ji otevřít, navléci si gumové rukavice a začít s její asanací. Při naplno puštěné ventilaci se toho se zdarem ujali Mirek Nývlt, Jarda Trojan, Petr Vlach, Standa Zajíček a Petr Charvát.

Těsně před vánočními svátky také došlo na osazení agregátu na podstavec ve strojovně na Březince. Pro příští turistickou sezónu tak již měla místnost vypadat poměrně dobově, ačkoliv agregát ještě nebyl schopný provozu a chyběl na něm elektrický rozvaděč. Na práci se podíleli Jarda Martinec, Martin Pištora a Petr Vlach.

Na výroční schůzi na konci roku bylo přítomno 21 z dvaceti pěti řádných členů klubu, dva přispívající členové a 6 dlouhodobých příznivců klubu jako hosté. Tři z nich (Martin Drozda, Ivan Fuksa a Petr Švarc) byli přijati jako přispívající členové klubu a Ladislav Čermák, náš dlouholetý neúnavný spolupracovník, jako řádný člen. Z přehledu návštěvnosti vyplynulo, že meziročně klesá, v roce 2009 to bylo „jen“ 7 330 lidí. V době ekonomického poklesu to však nebylo nic divného a měli jsme informace, že na většině státních i soukromých muzeí tomu není jinak. Pozitivně bylo zhodnoceno pracovní nasazení členů v brigádnické činnosti i finanční přispění našich sponzorů a města Náchoda. Kladně bylo oceněno také zavedení prodeje turistických známek, které ačkoliv příliš nevynášejí, uspokojují stále větší poptávku návštěvníků. Dobré bylo i to, že se na celou sezónu podařilo zajistit dostatek dobrovolných průvodců jak z členské základny, tak i z příznivců klubu. Nemusilo se tak sáhnout k diskutabilnímu najímání placených průvodců.

Převod objektu Hrobka byl Ministerstvem financí konečně koncem listopadu potvrzen a srub zapsán do katastru nemovitostí jako majetek KVH. Klub měl zažádáno i o převod dalších dvou objektů. Přitom na Lomu, na který měl klub jen smlouvu o bezplatném užívání, bylo již dlouhodobě provozováno muzeum. Další opuštěný srub, Lázně, jsme chtěli v budoucnu mít jako depozitář, neboť materiál pro provoz muzea již nebylo kde uskladnit. Zde se však administrativa spojená s převodem táhla už několik let, takže jsme si na to pomalu zvykli.

Do výboru klubu byli na příští rok zvoleni Pavel Topka, Petr Charvát, Stanislav Zajíček, Jaroslav Martinec a Ladislav Čermák. Předsedou byl zvolen Petr Charvát, místopředsedou Pavel Topka a pokladníkem Stanislav Zajíček.

Poslední klubovou akcí s bohatou účastí byla jako tradičně silvestrovská veselice na Lomu, doplněná půlnočním ohňostrojem na louce u Březinky.