Kronika KVH Náchod - rok 1991

Zápis ze schůze 11. ledna 1991 začíná velmi optimisticky: v úvodu kladně hodnotí společenský večírek na Březince na Silvestra, který „posloužil k utužení kolektivu“. Většina dalších jednání se již točila kolem Březinky. Petr Vlach přednesl hrubý plán prací na rok 1991, dále se hovořilo o zapůjčení vzduchotechniky z Dobrošova uložené ve srubu Můstek (muzeum souhlasilo), zakoupení původních zbraní od armády (zatím žádná odezva), jednání o zapůjčení originálního čerpadla z Okresního muzea (muzeum zamítlo). Během února se pokračovalo v dozdívání příček, byly zakoupeny zárubně dveří.

Aby na Březince bylo co ukazovat, Petr Charvát vyrobil světelnou mapu s označením jednotlivých objektů opevnění na Náchodsku . Nutno říci, že tato mapa sloužila k obveselení a poučení návštěvníků ještě v době psaní této zprávy, tj. v roce 2003. A protože se bylo třeba po loňských zkušenostech chystat na množství zvědavců, Zdeněk Pražák připravil první propagační material Březinky.

Ale byl čas velkých společenských změn a návratů k pořádku dávno minulých, i když nezapomenutých let. Na schůzi 27. února byl pozván původní majitel pozemku pod Březinkou, pan Hejzlar . Pan Hejzlar oznámil, že bude usilovat o navrácení pozemku v rámci nápravy majetkových křivd. Z náchodského archivu sice byla p . Zdenkem Pražákem získána kupní smlouva na pozemek pod Březinkou z 8. listopadu 1937 na 14240,20 Kč, ale podle pana Hejzlara již jeho otci tato částka vyplacena nebyla.

Pan Hejzlar však projevil dle kroniky pochopení pro klubovou činnost. Prohlásil, že nemá námitek k další činnosti, svolil k užívání bezprostředního okolí objektu. Požádal o zachování pořádku, nepřál si další kácení stromů a shlukování nějakých neukázněných part v okolí objektu. Pokud bude potřebovat klub dřevo na topení či táborák, označí k výběru vždy nějakou soušku v lese. Rovněž požádal klub o spolupráci k zprůchodnění přístupové cesty přes bývalý Jiráskův dvůr, kterou Čs. lázně uzavřely (což skutečně klub v létě 1991 dohodl).. Předseda klubu p . Šefránek potom poděkoval panu Hejzlarovi za ohleduplný přístup ke klubovým zájmům a zavázal se za Klub podmínky plnit.

Během února a března vedl Zdeněk Pražák jednání o možné výměně originálních pancéřových dveří za srubu N-S 85 Montace s tehdejším správcem objektu – Pozemními stavbami Hradec Králové. Současně se žádalo o možnost zkreslení tohoto objektu, protože objekt byl od nepaměti pečlivě uzavřen a střežen. Jak se později ukázalo, právem. V objektu totiž byly uloženy trhaviny včetně plastických. Podmínkou přenechání dveří Pozemními stavbami bylo vyrobení náhradních uzamykatelných dveří včetně zajištění jejich výměny. Výrobou náhradních dveří byl pověřen Jiří Štěpánek.

Dne 16. dubna šli členové KVH na brigádu k Technickým službám, aby pro Klub získali od této organizace elektrocentrálu.

Kolegovi Jirkovi Štěpánkovi se za pomoci dalších členů po několikaměsíční usilovné práci podařilo zprovoznit studnu. Byla zjištěna hloubka 59-60 metrů s výškou vodního sloupce 14-22 metrů.

Od 1. června 1991 byla Březinka trvale přístupná každou sobotu od 9.00. do 16.00.. Zajišťování organizace průvodcovské činnosti se ujal Emil Klesl, který dal zároveň pro objednávání výprav na Březince k dispozici svoje telefonní číslo.

Od konce srpna se začala chystat první akce na Březince. Hlavní organizace se ujali pánové Pražák, Vlach a Čížek. Promýšlel se program, chystala se propagace, pamatovalo se i na zajištění bezpečnosti účastníků a návštěvníků, se zemědělským družstvem Horní Radechová bylo projednáno, aby ve dnech akce se v okolí nepásly krávy. Termín akce byl určen na 28.-29. září. V sobotu v 15.00. proběhla na Březince první bojová ukázka v dobových uniformách. Výbava členů KVH včetně uniforem a průběh ukázky by možná dnes vzbudily úsměv, ale tehdy se jednalo o převratnou událost, podobné akce tehdy byly v plenkách. V té době je pořádal pouze KVH Volduchy u Plzně na objektu Jordán ve výcvikovém prostoru v Jincích. S pyrotechnickými efekty a střelbou pomohli vojáci z posádky v Novém Městě nad Metují, která tehdy ještě netušila, že se nad její existencí stahují těžká mračna. Březinkou prošlo za oba dny akce asi 700 lidí. Přijela i televize, krátké zpravodajství bylo odvysíláno ve zprávách 30. září. Zpravodajství z akce se objevilo ve východočeských krajských novinách „Pochodeň“ a v okresních novinách „Náš Čas“. Černou skvrnou na akci zůstalo jen to, že během akce jednomu z hlavních organizátorů Petru Vlachovi někdo ukradl z neuzamčené klubovny hodinky a Petr Charvát přišel o startovní pistoli.

Do konce roku se 4. prosince v armádním tisku „Obrana lidu“ objevil zatím nejlepší článek o Březince z pera Emila Klesla s výkresy Petra Charváta včetně barevných fotografií. Ocenění také přišlo z Okresního úřadu. V polovině prosince Březinka obdržela dotaci na rekonstrukci objektu ve výši 10 tisíc Kč. Petr Beran také dovezl více než rok toužebně očekávané zbraně od armády – lehký kulomet vzor 26 a těžký kulomet vzor 37, obojí po 1 kuse. Muselo se pro ně jet až do slovenské Moldavy nad Bodvou.

Celkem bylo odpracováno 4584 hodin na Březince a 1122 hodin věnovali Březince členové doma. 80 % prací odvedla asi 1/3 členů KVH. Tisk zveřejnil o Březince 21 článků, rozhlase se Březinka objevila 4x, navíc jednou byl zveřejněn rozhovor ve stanici Svobodná Evropa. Celý rok se chystala první publikace o Březince a blízkém okolí, redakční radu vedl Jan Čížek, koncem roku byla hotova asi z ½. Předseda klubu p . Šefránek si současně posteskl, že činnost klubu se zaměřuje čím dál tím více výhradně na Březinku...

Z ostatní činnosti:

1. února navštívila schůzi KVH příbuzná plk. Nováka, ruského legionáře a velitele tvrze Hanička. Seznámila KVH s některými dokumenty a vyznamenáními z jeho pozůstalosti. Z praktických důvodů nebylo její jméno do kroniky zapsáno.
9.-12. května se část členů zúčastnila výjezdu organizovaného KVH Praha na jižní Moravu. Dne 10. května došlo při průjezdu Znojmem k dopravní nehodě při nenadálém zabrzdění předního auta tak, že auto Petra Berana narazilo do svého předchůdce a zezadu do auta pana Berana narazilo následující. V kronice je zaznamenáno pouze - „škoda značná“.
Jan Čížek navrhoval poměrně rozsáhlou spolupráci s kluby zabývající se tematikou války 1866.
Část členů se v červenci zúčastnila prohlídky povrchu tvrze Adam na pozvání Aleše Horáka ze Společnosti přátel čs. opevnění (tvrz Bouda). Nutno říci, že Adam byl v té době považován pro civilisty za naprosté tabu, objekty tvrze dosud střežila početná vojenská jednotka ubytovaná v tamějších kasárnách.
Kolegové z Boudy také v listopadu promítli na schůzi videozáznam z prací na tvrzi.